Ti o to vzhledem k situaci na Ukrajině žádají český stát už od března. Marně. Podle šéfa české diplomacie Lubomíra Zaorálka není důvod – na Ukrajině je prý bezpečno.

Když na jaře letošního roku dorazila do Černínského paláce (sídlo českého ministerstva zahraničí) žádost volyňských Čechů o pomoc při návratu do vlasti svých předků, chvíli to vypadalo, že nebude důvod, proč by český stát neměl potomkům svých krajanů vyhovět: žádostí se začal zabývat zmocněnec pro krajanské záležitosti Karel Kühnl, o věc se kromě „Zamini“ začalo zajímat i ministerstvo obrany.

Jenomže pak, jak už to tak v hodně vysoké politice bývá, nastalo notoricky známé ticho po pěšině. Když se ani po dvou měsících od doručení žádosti nic nedělo, nedalo mi to. A tak jsem si dovolil – přesně 7. května - přímo v Poslanecké sněmovně během diskuse na téma situace na Ukrajině zeptat šéfa české diplomacie Lubomíra Zaorálka, jak daleko jsou tedy ona jednání o repatriaci, kolik rodin Volyňských Čechů poprosilo o návrat a jaké jsou nejbližší plány České republiky na aktivitu v této záležitosti. Od pana ministra jsem se však dozvěděl, že žádná jednání nejsou. „ Já vám prostě říkám, že to, co jsme slyšeli od Čechů žijících na Ukrajině a co mi připadá důležité, je, že nám všichni dokonce velmi hlasitě říkají, že nemají pocit, že by jim cokoli hrozilo od Ukrajinců, mezi kterými žijí! A to říkají velmi hlasitě a velmi jednoznačně. Že se necítí být ohrožování tím prostředím, Ukrajinci, mezi kterými jsou. Tam není napětí mezi Čechy a Ukrajinci!,“ prohlásil doslova na mikrofon Zaorálek.