Většina pracujících, nebo OSVČ, kteří se dočasně vyskytli v nouzi to dobře zná. Přijde na úřad práce a zaregistruje se. Pokud má nárok na podporu, pobírá ji. Pokud nemá, musí docházet na úřad práce a ještě na další odnož úřadu práce – referát hmotné nouze, kde jedná s další úřednicí a v jiné budově. Tam obdrží stohy papírů, které není možné vyplnit, protože obsahují údaje o pronajatém cizím bytě a vyžadují trvalý pobyt, s čímž ale v ČR nesouhlasí většina pronajímatelů, i když zákon umožňuje přihlášení k trvalému pobytu bez souhlasu majitele bytu.

Občan tak raději vzdá tento boj a i přesto, že léta platil sociální pojištění a pracoval, nedostane od českého státu nic.

Úřady práce přitom vykřikují, že na stěhování za prací z města do města poskytnou až 50 000 korun nevratné částky na pokrytí nákladů stěhování. Ale požadavky na žadatele jsou nerealizovatelné a tak jde jen o alibismus. Nikdo nedostane většinou nic.

Stejné je to s poskytováním mimořádné okamžité pomoci a zvláštních příspěvků až 50 000 korun, což využívají dlouhodobě nepracující, kteří žijí v městských bytech a tak jim úřady práce proplácí koupi ledničky, pračky, stěhování na jiné místo atd.

Ovšem pokud někdo žije v komerčním nájmu a má dočasnou nouzi o peníze a potřebuje prostředky na stěhování, kauci (jistotu) a první nájemné a je toho času bez práce – má smůlu – nedostane nic.