Sociální politika bývá často předmětem ”zájmu” politiků před volbami. Ale věnuje se vždy výhradně dvěma tématům – 1) strany slibují snížit sociální dávky a tím donutit flákače do práce 2) strany omýlají fráze o pomoci chudým rodinám.

Tečka. A to vše je formulováno tak, že občan neplatí daně na luxusní životy poslanců a zbytečných senátorů, ale vina se svaluje na sociálně slabé a na vysoké výdaje na sociální politiku a dávky. A jak je to v realitě?

Realita je zcela odlišná od projevů dlouholetých politiků. Politici se tváří jako kdyby neexistovali lidé, kteří ač pracují na stavbě, tak si nemohou dovolit v Brně byt 1+kk za 9 000 korun a tak musí bydlet ve spolubydlení s neznámou osobou, která možná občas i krade, takže na ubytovně můžete jít do sprchy a po návratu už nemáte mobil, boty a kradou se i košile a bundy.

Jakoby neexistovali ženy a muži nad 45 let věku, kteří těžko hledají práci a když najdou, vzhledem ke stavu jejich tělesné schránky již nezvládnou 12ti hodinové pracovní směny.

Často jsem slýchával plačící prodavačky, které si zoufaly, že druhý pracovní víkend už fyzicky prostě nedají, nehledě na fakt, že díky 12 hodinovým směnám a hodinovém dojezdu do práce mají místo bytu ”chlívek” protože nemají čas si doma ani uklidit a navařit. Denně slýcháme v supermarketech rozhlas, že přijmou nové zaměstnance a tak jsem se zeptal dvou pokladních ve dvou brněnských supermarketech. ”Pane ani sem nechoďte, já odcházím koncem týdne, protože tady se to nedá. Jste denně v práci od tmy do tmy a ještě vám strhnou za kdejakou hloupost peníze, takže děláte sotva za nájem a skromné jídlo a proto se tu střídají zaměstnanci, kteří po týdnu odcházejí”