Začalo to srdceryvnými kampaněmi papalášů ODS v době masového výprodeje a rozkrádání národních podniků. Stát prý bylo nutné zbavit podnikatelského majetku a svěřit jej těm jedině správným podnikatelům, tedy soukromým. Dokonce i národní přírodní zdroje a často i kulturní památky se pod kouřovou clonou podobných frází rozkradly nebo přihrály klientům, sponzorům, šlechtě, církvi…

Po Viktoru Koženém se dnes učebnicovým příkladem hospodaření toho nejlepšího, tedy soukromého vlastníka, který se dostal k přírodním zdrojům a podnikatelskému majetku českého státu, stává zejména sponzor Václava Havla, ODS a TOP 09 Zdeněk Bakala. Do republiky přišel z emigrace, jak se traduje, »s holým zadkem«. Papouškoval ale fráze V. Klause, J. Luxe a J. Kalvody a získával známosti.

Uhelné doly, rozsáhlé pozemky a majetek Ostravsko-karvinských dolů na severní Moravě a ve Slezsku původně vlastnila Československá a následně Česká republika. Výnosy národního podniku OKD z těžby kvalitního koksovatelného uhlí byly ohromné. Živily zaměstnance, přispívaly k vzestupu republiky a umožnily rozvoj mnoha obcí a měst. Ze zisku dolů byly postaveny i desetitisíce podnikových bytů pro havíře. Česká pravice a po ní sociální demokraté se to však rozhodli změnit.

Čím si »předskokani« tunelování OKD a pak Bakala získali papaláše typu někdejšího hejtmana E. Tošenovského (ODS), eurokomisaře P. Teličky (nyní ANO), ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), ale i odborářské bosse OKD?

Občan odkázaný na informace prokapitalistických médií by se mohl spokojit s vysvětlením, kterým pamětnice komentovala schopnosti podvodníka Harryho Jelínka prodávajícího Američanům Karlštejn: »On měl vychování, měl vystupování. Byl zkrátka takový, že mu lidé věřili.«