Když v minulém volebním období bývalá vládní koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných otevřela téma církevních restitucí, byla od samého počátku zásadně proti Komunistická strana Čech a Moravy. Z pohledu nejen komunistů jde o věc podstatnou, přinášející do společnosti zásadní téma dokončení výrazného mocenského a majetkového posílení církví. Hranice února 1948 jako rozhodného období je postavena vysoce spekulativně, např. k dopadům revize prvé pozemkové reformy. Samotný zákon o vyrovnání majetku s církvemi a náboženskými společnostmi pracuje nejen se skutečným vlastnictvím, ale rozšiřuje nároky na majetek prokazatelně církvemi nevlastněný. Jen pro srovnání zmíním, že téma vlastnických nároků církví bylo otevřeným tématem i po dobu trvání prvé Československé republiky. Druhá opoziční strana, ČSSD, toto téma vnímala z počátku okrajově a až později, ale o to náruživěji, se k odmítnutí vládní podoby církevních restitucí připojila.

V předvolební kampani zaznívaly sliby nejrůznější. Na téma církevních restitucí od opozičních stran však převážně shodně odmítavé. Sociální demokracie se dokonce podivovala, proč komunisté nechtějí rovnou zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi zrušit a podmiňují tento krok hlasováním v celostátním referendu. Závazku celostátního referenda se důsledně vyhýbali. Pro komunistickou stranu s vědomím důležitosti daného tématu a nálezů Ústavního soudu je však hlasování v celostátním referendu zásadní z hlediska budoucího nezpochybňování odmítnutí církevních restitucí. Odpovědi se občanovi dostává zvolna, tak jak ubíhá čas od proběhlých předčasných voleb do Poslanecké sněmovny a jak u sociální demokracie roste nervozita v očekávání sestavení nové vlády. Sociální demokracie, která z voleb vzešla s padesáti poslaneckými mandáty jako strana vítězná, si církevní restituce přehazuje jako horký brambor. Církve a náboženské společnosti, především církev římskokatolická, soustředily své žádosti a stupňují své požadavky. Zdaleka nejde jen o pozemky a nemovitosti, ale také o významné movité kulturní památky.

Rodící se možná vládní koalice je limitována KDU-ČSL. Lidovci chtějí vyčkat na výsledek jednání svých koaličních partnerů z ČSSD a ANO, tuto dohodu budou prý respektovat. Je třeba dodat, že podmínky této dohody si předem diktují již nyní. Lidovci si nic zásadního na vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi měnit nepřejí. Sociální demokracie tedy nechce spolu s hnutím Andreje Babiše tlačit ani na církve ve změnách daňových zákonů.

Vracím se v úvahách k minulé Poslanecké sněmovně a patetickým vystoupením představitelů sociální demokracie o tom, co vše zruší, změní a narovnají po volbách do Poslanecké sněmovny. Ke slovům plným kritiky planých předvolebních slibů bývalých vládních poslanců, a především těch z Věcí veřejných.

Předčasné volby změnily poměr zastoupení jednotlivých politických subjektů v Poslanecké sněmovně. Nezměnily poměr širšího pojetí pravice a levice. Vytvořily však dostatečný možný prostor pro odmítnutí nebo alespoň hlubší revizi církevních restitucí. Snaha vládnout za každou cenu s lidovci však dává scénáři, přijatému bývalou NečasovoKalouskovou vládou, další životaschopnost, teď již za plné odpovědnosti sociální demokracie. Jde o téma zásadní, zavazující stát a celou společnost. Občan může znovu porovnávat předvolební sliby s povolební realitou.

JUDr. Stanislav Grospič, poslanec Parlamentu ČR