Ať už se na se na Spojené státy díváme jakkoli kriticky, jedna věc je nezpochybnitelná. O tamní soudní systém se lidé, společnosti i podnikatelé mohou opřít. V první řadě tam existuje dodatek Ústavy, který zaručuje svobodu slova. Já stále svým přátelům říkám, kandidovat Donald Trump u nás či někde jinde v Evropě, tak ho během kampaně zavřou za jeho výroky. Naše zákonodárství je zaneseno takovým nánosem zákonů, které mohou kohokoliv tak zvaně chytit za šos a uvrhnout ho do problémů, ačkoliv konal to, co bylo nutné, mluvil pravdu a zdravý rozum mu říkal, že to je správné.

V anglosaském zákonodárství jsou instituty, které zaručují vyváženost rozsudků po celém území daného státu. Je tam precedenční systém, který znemožňuje, aby soudy vynášely absolutně opačné rozsudky. Mají tam také poroty, kde kolektivní mozek nezávislých, náhodně počítačem vybraných občanů, je méně ovlivnitelný než například náš samosoudce, který seká jeden případ za druhým.

Já se už od roku 2002 snažím přesvědčovat naše politiky, aby uvážili, po tolika chybných a mnohdy i skandálních rozsudcích co slýcháme, zavést osvědčený systém, který jsem popsal výše. Marná snaha. Asi to politikům, kteří proniknou do parlamentu vyhovuje. Sami si mohou říkat, co chtějí, neboť je chrání imunita a ti stojící přede dveřmi institucí zaručujících imunitu jsou v podstatě, pokud chtějí upozorňovat na nebezpečí plynoucí třeba z imigrantské vlny a islámského terorismu, jednou nohou v kriminále.