V neděli jsem se byl projít po městě. Hned ráno tři vousatí mladíci ve věku kolem 20 let, evidentně blízkovýchodního typu stojí na chodníku a nehodlají přejít po přechodu. Pouští napřed auto. Kdo byl v Orientu ví, že nějaké dávání přednosti chodcům tam rozhodně nepěstují. Nemyslím tím bohaté státy Perského zálivu, ale právě ty státy v rozvalu, odkud do Evropy za lepším přicházejí ilegální migranti.

Jejich cílem jsou zatím bohaté státy Západu a Severu.

Ovšem ty nejsou nafukovací. V Německu je například 170 000 „uprchlíků“, kteří azylovým řízením neprošli, nebo zatím neprošli, a oficiálně uprchlíky uznáni nejsou. Mají tak zvaný status „Duldung“ nebo-li trpění, zatímní snášení. Někteří se pohybují neevidováni po Německu, někteří berou malou podporu Duldunggeld – peníze pro ty, kteří jsou trpěni, ale jelikož máme Schengen a žádné kontroly na hranicích, tak se objevují i v Praze. Jsme vlastně první z neprozkoumaných teritorií na ráně. Těmi, pro ilegální migranty, neprozkoumanými teritorii myslím středo a východoevropské země.

Proč by ne. Praha má skvělou pověst – za Duldunggeld si tu mohou mladí muži užít. A při tom užívání zjistí, že Praha a vůbec Česká republika by nemusela být marné místo pro život. Už tu je předvoj krajanů, drogových deelerů, operujících kolem Václavského náměstí, v Čelakovského sadech i jinde. Také halalfood se tu dá všude pořídit. Víra by zdejším pobytem netrpěla. A naše sociální a hlavně zdravotnické systémy nejsou také k zahození.