Je to stav, kdy určitý subjekt, který je povinen něco konat (nebo se naopak nějakého jednání zdržet) se současně dostává i do pozice subjektu, jemuž je takové plnění (zdržení se) ku prospěchu nebo naopak ke škodě.

Obrana společnosti před fenoménem střetu zájmů patří mezi její normotvorné definice, podle nichž se hodnotí úroveň správy země. A nejde jen o zákonné předlohy, ale i o obecně sdílený veřejný zájem a respektované dobré mravy. I podle toho můžeme mluvit o plnohodnotné pluralitní demokracii, s vyváženou dělbou a kontrolou moci, nebo o vládě oligarchie či dokonce o diktatuře.

„Střetem veřejného zájmu se zájmem osobním se rozumí takové jednání, popřípadě opomenutí veřejného činitele, které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost nebo při němž veřejný funkcionář zneužívá svého postavení k získávání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu.“ Takto definoval pojem střet zájmů zákon č. 238/1992 Sb. Ve svém paragrafu 1, v odstavci 2.

Střet zájmů nemusí být automaticky vnímán jako nečestné či přímo protiprávní jednání. Je to však stav zvýšeného rizika, kdy osoba vykonávající veřejnou funkci je permanentně vystavována pokušení klientelismu, nepotismu či korupce.

Politik, jakožto zvolený zástupce občanů, je svým voličům přímo odpovědný, a neměl by jednat proti jejich zájmům. Proto se má za to, že politik v určité funkci nesmí zastávat pozice v některých ekonomicky či mocensky významných organizacích. Toto může upřesnit zákon.