Paní profesorko, během Velikonoc k nám doléhá válka v Perském zálivu a ekonomické problémy, současně je vláda ostřelována opozicí. Atmosféra smíření a radosti asi nikde není. Jak to cítíte?

Po pravdě řečeno, cítím to jako prohraný život. Je to stále stejné, zlo vyhrává a otrlí lidé to dopouštějí svým tichem, v němž to připouštějí a částečně i potvrzují, anebo Zimbardo a Milgram jsou ve svých psychologických testech lidského charakteru opravdu dobře falsifikováni a oba potvrzují, že jsme jen zvířata, která rozum používají jen k lstivosti. Není tu Dobro, jen fallere a skryté rozkazy.

Otázka míru a války už se netýká jen Ukrajiny. Vidíme tady stále spoluobčany, kteří jsou pro vyzbrojování a „tvrdou politiku“ vůči Rusku, stejně tak se někteří radují z Trumpova útoku na Írán. Kde se bere „radost z války“ a výzvy k vyzbrojování?

Dobrý a poctivý člověk nemůže mít radost ze zabíjení. To, co se děje v Íránu a na Ukrajině, je zločin, jen nechápu, že lidé na Ukrajině neprozřeli, za jaké zájmy umírají.

V únoru jste řekla, že příznivci Milionu chvilek pro demokracii vidí jen jednotlivosti a nedokážou si je spojit. Jenže oni si – a potvrdilo se to – opravdu myslí, že Babiš, Okamura, Motoristé, Orbán, Putin a bůhvíkdo ještě jim chtějí vzít jejich životy. Takže chodí demonstrovat se záminkou „boje za Českou televizi“, boje proti „ruskému zákonu o neziskovkách“. Asi se jim to, co vidí, spojuje do nějakého jednotného obrazu, byť všelijakého?

Ing. Andrej Babiš

• ANO 2011
• předseda vlády

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Hnutí Andreje Babiše si udržuje podporu na úrovni voleb. Evidentně v něj jeho příznivci mají důvěru. Není vám jako filozofce a duchovně zaměřenému člověku protivné, že Babiš jako ekonomicky myslící člověk řeší zejména materiální a ekonomické otázky? Nebo je to to, co má přední činitel dělat?

Samozřejmě, že premiér má řešit především problémy celkové, celospolečenské, proto tvrdil Masaryk, že etické problémy – lidské problémy jsou nejdůležitější; hospodářství, ekonomie je až na druhém místě, protože je jen prostředkem, nikoli cílem. Pokud ale vláda prosadí zákon FARA a prosadí spravedlnost v médiích, kde zjevně naprosto chybí u většiny politických pořadů, pokud prosadí zrušení povolenek na zdánlivé „snižování CO2“, pak to bude dobré; zdá se, že je to na pomalejší cestě, však jde se k cíli a to je důležité. Uvidíme, jestli v této cestě vydrží a prosadí to.

Opozice a jí naklonění myslitelé, jako Tomáš Halík, nám říkají, že musíme přijmout nějaký „velký úkol“, typu podpora Ukrajiny či bytí součástí Evropy. Případně Green Deal. Proč nám „myslitelé“ ordinují úkoly, které se většinovému běžnému občanovi ekonomicky nevyplácejí?

Ordinace úkolů je přesnou realizací toho, co si přeje zdroj moci, který není v naší zemi; je jinde a sleduje své vlastní cíle prostřednictvím koupených našich lidí. Není to nic jiného než to, na co přišli filozofové již dávno, projev imperiálního fallere. Jsou to rozkazy – imperativy, oblečené do objektivních a vědeckých podob lstivosti – fallere. To je náš dnešek. Milan Kundera měl pravdu, tvrdil-li, že obyvatelé bývalého Československa netvoří dějiny, jen je podstupují.

Je tu jedna bolestivá věc, a to zapojení mladých českých studentů do útoku na výrobní halu pro výrobu dronů v Pardubicích. Hrozí jim drakonické tresty. Co se to děje?

Je těžké vyznat se v naší době v tom, co je spravedlivé a nespravedlivé. Mladí se hledají a tápou; nenacházejí jednoznačnost, ale pak se navzájem přesvědčí o nutnosti násilí, jsou krutě mladí, i my jsme takovými bývali. Chybou bylo, a to od počátku roku 1989, že média dávala zelenou jen mladým, totéž bylo v hospodářství, mladí dostávali rozhodovací posty, na které ani zdaleka neměli schopnosti, staří se zatlačovali do bezdomoví, teď tato politika nese své plody. Protože nevědí, že „nevědí“, troufají si moc a dělají děsivé chyby, za které se budou v budoucnosti stydět. Opakuji ono heideggerovské: „Mladí nejsou tak staří, aby byli mladí!

Máme zde „propalestinské hnutí“, které oslovuje studenty. Máme tu také hnutí na podporu Green Dealu, klimatické hnutí. Až se celý Green Deal zhroutí a „zelené cíle“ budou opuštěny, co tito mladí dvacetiletí lidé, kteří se nechali přesvědčit, že boj za to je jejich životním cílem? Vezmou také do ruky zbraně a výbušniny?

Nedivme se, že jim není jedno, že se Palestinci vyvražďují opravdu v genocidě, a není jim jedno, že svět se na to dívá a mlčí. To zviklá a znejistí i starého a zkušeného člověka. A co se týká Green Dealu? Tam jde o nepochopení toho, co je opravdu podstatné. Mladí nepochopili, že stačí jeden „Hormuzský průplav“ a celá stavba Green Dealu se zhroutí a zlikviduje. Ten, kdo přišel na to, že klíčem ke všem problémům planety je „Hormuzský průplav“, je génius, který přesto nebude mít nárok na Nobelovu cenu.

Co mají udělat vysokoškolští pedagogové pro to, aby mládež nebyla skupinou s rozvráceným duševním zdravím, bez životního cíle a se sklony k opravdu vážnému radikalismu?

Je to jednoduché, probouzet je k jejich nejvlastnějšímu prameni, z něhož „tečou jejich pravdivé životy“, pak se budou hledat v tom, co my staří již známe. Budou se hledat v pochybnostech i v bolestech, protože pravdivý život se jinak nepozná. Tázání je zbožností myšlení. Musejí žít v napětí bytostných otázek - to je úkol opravdových pedagogů. Není to jednoduchá cesta, kde jde jen o to, užít si…

Psali jsme:

Podvod za peníze zbrojařů. Hogenová nejen o včerejším Milionu chvilek

Profesorka Hogenová: Děsivý útok na Babiše. Hřib a Richterová ztratili lidskost

Profesorka Hogenová o duševním zdraví národa: Budoucí generace budou hloupé, o tom dnes už není pochyb

Hogenová: Lidé se bojí, že nebudou patřit k VIP, když zvolí špatně. Svěráka nechápu

Profesorka Hogenová ke svým odpovědím pro ParlamentníListy.cz dodává:

Anna Hogenová, roz. Tomanová, (* 23. října 1946 Fláje) je česká kinantropoložka, filosofka a profesorka působící na českých vysokých školách.

Narodila se v obci Fláje v Krušnohoří, dětství však prožila u svých prarodičů v Příbrami. Absolvovala gymnázium v Žatci, kde mezi její učitele patřili Zdeněk Svěrák či Karel Hlad. Právě Svěrákova výuka ji přiměla ke studiu českého jazyka (více na Wikipedii).Studovala český jazyk a tělesnou výchovu na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK , doktorské studium již absolvovala na Filozofické fakultě UK. V roce 1979 obhájila rigorózní práci na téma „Hodnota a skutečnost,“ roku 1985 obhájila kandidátskou disertaci „K teoretickým a ideologickým důsledkům podstatného ve fenomenologii E. Husserla a R. Carnapa“.

V roce 1992 se habilitovala s prací „Poznání a fenomenologie.“ Na Univerzitě Palackého v Olomouci byla roku 2006 jmenována profesorkou kinantropologie.Přednášela na FTVS UK, Pedagogické fakultě UK a na Technické univerzitě v Liberci. Aktuálně působí na Husitské teologické fakultě UK, kde je i vedoucí katedry filosofie; též přednáší na Pražské vysoké škole psychosociálních studií

V roce 1975 vstoupila do KSČ, což považuje za chybu; od roku 1989 není členkou žádné politické strany. Do roku 1989 přednášela na fakultě tělesné výchovy moderní filozofii a také předmět marxismus-leninismus, na podzim 1989 byla ovšem studenty zvolena do revolučního výboru během sametové revoluce.

Zabývá se zejména fenomenologií Martina Heideggera a Jana Patočky, etikou, pravdou (aletheia); dále tématy jako pohyb, tělo a tělesnost a filosofie sportu.

Též pravidelně publikuje na webu Radia Universum.