Tendr na zajištění železniční dopravy pro Prahu a Středočeský kraj v hodnotě přibližně 140 miliard korun patří mezi vůbec největší veřejné dopravní zakázky v tuzemsku. Už během přípravy soutěže se ale začaly objevovat pochybnosti, ať už o nastavení hodnoticích kritérií, nebo o celkové transparentnosti procesu.

Jedním z méně viditelných, ale o to zásadnějších problémů je samotná efektivita nákupu vozidel. Právě ta může mít ve výsledku negativní finanční dopad v řádu stovek milionů korun.

Desítky vlaků navíc, které možná nebudou potřeba

Zadávací dokumentace totiž stanovuje nejen počet vozidel v provozu, ale i rozsah celé flotily. Konkrétně se počítá se 44 provozními jednotkami a zbytkem vozidel v rezervě. Na první pohled jde o logické opatření. Rezerva má pokrýt výpadky, údržbu nebo mimořádné situace.

Problém je v tom, že takto vysoký počet záložních vlaků je v evropském kontextu spíše výjimkou než standardem. V zahraničí se běžně soutěží výrazně menší rezerva, typicky na úrovni tří až čtyř vozidel pro podobně velké flotily.

Rozdíl není jen technický, ale především ekonomický. Každé vozidlo navíc znamená vyšší pořizovací náklady, vyšší náklady na údržbu i infrastrukturu. A právě infrastruktura ukazuje absurditu celé situace velmi konkrétně.