Možná vám to přijde zase jako fráze, ale zkuste si ji zasadit do světla všedních dní. Každý týden čteme v novinách, jak nebyly u prodejců potravin dodrženy předpisy skladování. Jak nám prodejci cpou zkažené maso, prošlé jogurty nebo jak se při kontrole objevily v supermarketu červy. S otevřenou náručí vítám tento zákon, protože má potenciál tuto neblahou praxi změnit.

Důležité není jen přesně a povinně uvádět informace na obalech, tedy jaké mají potraviny splňovat požadavky na chemickou nebo mikrobiologickou jakost a jaký musí být dodržen přípustný obsah toxikologických látek. Důležité také je, jak potrestáme ty, kteří předpisy nedodrží.

Praxe v České republice bohužel ukazuje, že postih za porušení zákona, není dostatečný. Už samotný princip výpočtu pokuty je totiž chybný. Trest za prodávání zkažených potravin je totiž stanoven maximální výší pokuty, což je špatně. Tato maximální částka totiž nebere ohled na to, zda pokutujeme malého lokálního prodejce nebo nadnárodní kolos. Právě v případě nadnárodních společností maximální výše pokuty nenutí tyto subjekty ke změně jejich chování. To, co je pro ně zanedbatelná suma, je naopak pro soukromníka mnohdy likvidující.