Tímto postupem nebyly splněny požadavky vyplývající z legislativních pravidel vlády. Zřejmě právě proto dosud nebyl vyřešen nesoulad s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod, zákonem o obcích, zákonem o krajích a zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, se kterými je navrhovaná právní úprava v zásadním rozporu.

Navrhovaný zákon v předložené podobě odpovídá nejspíše organizačnímu členění a působnosti ministerstev a dalších ústředních správních úřadů, avšak naprosto neodpovídá organizačnímu členění územně samosprávných celků a zákonem stanoveným pravomocem a povinnostem těchto celků a jejich orgánů. Jako celek je koncipován pro personálně dostatečně zabezpečené úřady, avšak jeho ustanovení o oddělení funkcí v systému vnitřní kontroly, nebudou v praxi realizovatelná u malých obcí s cca 100 až 250 obyvateli, jejichž obecní úřady mají 1 - 2 zaměstnance. Ale ani v podmínkách krajů, které disponují dostatečným počtem zaměstnanců, nejsou některá ustanovení navrhovaného zákona proveditelná. Za stávající právní úpravy je například vyloučeno, aby osoba ve vrcholovém vedení, která zastává ve správci veřejného rozpočtu výkonnou řídící funkci, byla přímo podřízena schvalující osobě, kterou je v daném případě hejtman. Mimo to návrh zákona v mnoha oblastech zavádí novou terminologii, což jej činí obtížně srozumitelným jak pro správní orgány, tak i pro občany a právnické osoby.

Návrh zákona nepřiměřeně posiluje roli externího auditu ve veřejné správě. V případě externích auditů vykonávaných soukromými subjekty to nepochybně v rámci konkurence těchto subjektů významně zvýší korupční rizika - jak při zadávání auditů, tak z hlediska případného tlaku na ovlivnění jejich výstupů. Audit pracuje s hodnocením vybraného vzorku, výsledek lze proto snadno a pro zpracovatele i zadavatele bez významnějšího rizika ovlivnit způsobem výběru tohoto vzorku.