Předsedou KNP je pan Janusz Korwin-Mikke, jehož názory jsou ještě problematičtější. Že jsou některé výroky pánů Mikkeho a Iwaszkiewicze nesmírně hloupé, je zřejmé každému svobodomyslnému člověku na první pohled. Nicméně pan Iwaszkiewicz není v EFDD kvůli svým názorům na rodinu, které navíc mohly být médii překrouceny, ale kvůli svému pohledu na evropskou integraci. Ten je zcela v pořádku.

V rozhovoru pro Českou televizi ovšem řada českých europoslanců – mezi nimi Michaela Šojdrová, Luděk Niedermayer či Jan Zahradil – vyjádřila své pohoršení nad skutečností, že Petr Mach je ochoten s panem Iwaszkiewiczem spolupracovat. Těmto rozpakům samozřejmě jako člen Svobodných do jisté míry rozumím. Na druhou stranu ale chápu, že v politice prostě nemůžete vždy spolupracovat s lidmi, se kterými se naprosto ve všem shodnete. Jelikož ale někteří čeští europoslanci mají zjevně na spolupráci ve frakcích mnohem vyšší morální požadavky, pojďme se poučit, jak to vypadá u nich.

Začněme u lidovců z EPP, nejsilnější frakce Evropského parlamentu, kam patří i zástupci TOP 09 a KDU-ČSL. V této frakci sedí například jistá Alessandra Mussoliniová. Jde o bývalou členku italského fašistického hnutí Movimento Sociale. V roce 2003 paní Mussoliniová opustila stranu Alleanza Nazionale na protest proti výrokům jejího předsedy. Co hrozného pan předseda řekl? Na návštěvě v Izraeli se omluvil za roli, kterou Itálie sehrála za druhé světové války. Mussoliniové také vadilo, že pan předseda označil fašismus za “absolutní zlo”. Dědeček paní Mussoliniové by byl jistě pyšný. V roce 2006 pak byla paní Mussoliniové zakázána účast ve volbách, protože se dopouštěla volebních podvodů. Mohl bych pokračovat, ale myslím, že obrázek už si zvládnete udělat sami. Spolupráce s touto dámou zřejmě paní Šojdrové a panu Niedermayerovi nevadí. Zvláštní. Dále jsou členy EPP například zástupci Fideszu, strany, která v Maďarsku úspěšně demontuje liberální demokracii a ještě to drze přiznává.