Bez mapy, s poloprázdnou nádrží, další benzínka v nedohlednu. Osazenstvo netrpělivě očekává příjezd do cíle, vy s oroseným čelem jedete bůhví kam…

Tak zhruba takový pocit jsem měl po bližším seznámení s projektem tunelového komplexu Blanka. Ve vteřině bylo jasné, že největší problém mě a mých kolegů nebude obvinění za Bémův projekt Opencard, ale jeho druhá, mistrně rozehraná partie na Letné. Nebylo zbytí, bylo nutné ji zdárně dohrát. První nezbytný krok – tedy zákonné (!) dokončení tunelu - nám zajistilo páteční rozhodnutí rozhodčího soudu a mně spadl kámen ze srdce. A že základy toho šutru byly pěkně bytelné…

Chaos, chaos a zase chaos!

Vše začalo zjištěním, že (laxností či snad záměrně) nebyla smlouva na stavbu tunelového komplexu Blanka řádně projednána na Zastupitelstvu hl. m. Prahy a v dodatečných stavebních pracích panuje neuvěřitelný chaos. Neprodleně zadané právní posudky nám tuto obavu potvrdily. Nehraje přitom roli, zda pravděpodobnost neplatnosti je 1 % nebo 99 %. Pochyby by mohl vznést kdokoliv, kdykoliv v dalších letech i po dokončení a zprovoznění tunelu, což by pro město znamenalo nesrovnatelně větší komplikace. Rozhodli jsme se k nepopulárnímu, ale nezbytnému kroku. Protože posezení na časované bombě nepřeju nejen mým nástupcům, ale především ho nepřeji Pražanům. Chci tady žít s vědomím, že jsem nic nezanedbal a nikdo po mně po letech nebude chtít, abych vysvětloval své kroky, které si vynutilo šlendriánství mého předchůdce.

Aby toho nebylo málo, veškerá činnost Rady hl. města Prahy (HMP) související s Blankou je (jako součást běžícího vyšetřování) pod drobnohledem Policie ČR, takže bylo nutné postupovat výlučně dle pokynů právních poradců a nekonat v rozporu se zákonem. Jak z toho ven? Po dohodě se zástupci Metrostavu bylo jasné, že jediným řešením je rozhodčí soud.