Funkce nočního starosty vypadá na první pohled skvěle. Protože se spoustu let pohybuji v reklamě, nemůžu přehlédnout její velkou propagační sílu. Hrdina, který nám zajistí klidný spánek. Prostě je archetypem Dobra. Kdo by se odvážil tak ušlechtilou myšlenku kritizovat?

Jenže celý ten nápad je od začátku úplně mimo. Noční starosta totiž nejvíc připomíná ponocného z předminulého století, který s halapartnou v ruce obcházel město a v případě požáru nebo útoku výstražně troubil z věže.

Dnes je město prošpikováno kamerovým systémem a požárními hlasiči a každý druhý Pražák má mobil s GPS. Pokud se něco stane, máme záznam v reálném čase, přesnou lokalizaci problému a policisty v autech, kteří tam dorazí během několika minut. A jo, jsou to profesionální borci.

Máme i perfektní legislativu. Od vyhlášky proti požívání alkoholu na veřejnosti v problematických místech, přes paragrafy o rušení nočního klidu až po protidrogová opatření. Co k tomu noční starosta může přinést nového? Copak nám nestačí necelé dva roky starý debakl s takzvanými antikonfliktními týmy, které měly dohlížet na dodržování pořádku před bary a restauracemi?