Bez Prahy si neumím představit svůj život, stejně jako si ho neumím představit bez auta. Mám s ním spojenu řadu vzpomínek. Jízdy do porodnice při narození mých dětí, víkendové cyklovýlety, cesty na dovolenou. Tam všude jsem jel autem. Poslední dobou mám ale pocit, že pro pár lidí je špatně, že ráno rozvážím svoje děti do školy autem. Že řídím ve městě, kde bydlím.

Jako obyvatel Prahy chodím se svými dětmi do parků, jezdím s nimi do kina, za babičkou, na nákupy. Někdy autem, někdy metrem. Podle chuti, nálady a možností. Vadí mi však současný trend, který z řízení dělá něco nenormálního. Jsem Pražák, řidič a mám rád svobodu. Chci po svém městě jezdit a mít možnost svobodně a bez komplikací navštěvovat místa, která mám rád, rodinu, přátele a známé. Samozřejmě respektuji, že některá místa musí požívat vyšší stupeň ochrany a všichni do nich přijet nemůžeme. Proto třba nemám problém se zrušením parkoviště na Malostranském náměstí.

V rámci svobody, která je pro mě jednou z hlavním životních hodnot, respektuji druhé a jejich názory. I ty, kteří auta odmítají a vnímají je jako „zlo“.

Já respektuji druhé a chci být i jimi respektován.

Proto zásadně odmítám současný trend házení klacků pod nohy, pardon pod kola, všem, kteří chtějí normálně žít. Nikomu nevnucuji, že musí jezdit autem, tak prosím, ať nenutí nikdo mě, že já s ním jezdit nemohu.