Jak Morava o existenci přišla

Za revolučních okolností roku 1918 odtrhli z pohledu rakouského státu separatisté bez referenda od Rakouska-Uherska Československo. Zaniklo České království i Moravské markrabství, přestal se scházet Moravský zemský sněm, základ prastarého parlamentarismu Moravy. Pod následným pražským tlakem už nedošlo k obnovení Moravského zemského sněmu ani z Moravského národního výboru, byť schválené nehistorické župní zřízení nakonec nevstoupilo v život a jisté kompetence si zachovala Země moravskoslezská s moravským zemským prezidentem v čele. Tento starý dluh je třeba splatit – je nezbytně nutné, aby byl Moravský zemský sněm, v jehož budově dnes jako výsměch spravedlnosti sídlí Ústavní soud ČR, obnoven. Na první Československé republice můžeme právem ledacos obdivovat, její vztah k nečeskému obyvatelstvu a samosprávě jednotlivých zemí však jistě ideálem nebyl – a kde je dnes konec vymyšlenému československému národu.

V roce 1948 (s účinností od 1. 1. 1949) totalitní komunistický režim protiprávně (samozřejmě bez referenda, bez mandátu) zrušil Moravskoslezskou zemi, ukradl její majetek a bez respektu k historickým hranicím ji rozbil do malých krajů, aby potlačil potencionálního mocenského konkurenta Prahy, který by mohl překážet v době intenzivní bolševizace společnosti a vražedných padesátých let. Moravští politici tak pod vlivem českého nacionalismu a komunistické totality přišli o pud sebezáchovy a my Moravané jsme ztratili vše, přišli jsme o něco dříve tak samozřejmého, co vám, cimrmanovsky řečeno, přece nikdo nemůže vzít, o vaši zemi, o Moravu.

Po bratrské okupaci roku 1968 pak poprvé v dějinách vznikl k 1. 1. 1969 ze zvůle husákovského ÚV KSČ (bez referenda, nedemokraticky) státní útvar Česká (socialistická) republika jako součást československé dvojfederace, jen aby nebyla obnovena Moravskoslezská země, která by sice v trojfederativním modelu mohla Československo spojovat a zachránit, ale omezila by pražské velkočeské centrum moci.

V roce 1992 (s účinností od 1. 1. 1993) pak čeští (Václav Klaus) a slovenští (Vladimír Mečiar) separatisté rozbili () československou federaci, aniž by se obtěžovali zeptat na názor voličů. Zmenšený a zamindrákovaný stát opět šokujícím způsobem ve jménu českého nacionalismu zcela rezignoval na vše moravské a slezské. Nepomohly statisícové petice, ani volební úspěchy moravskoslezského hnutí. Kde jsou sliby pražských politiků, kde jsou slova o vlamování se do otevřených dveří, kde je realizace usnesení parlamentu o protiprávnosti zrušení Země moravskoslezské, kde je restituce zločinně zlikvidované Moravy? Samostatný stát si osvojil bolševický název Česká republika, od slova „český“ pak politicko-mediální tlak prosadil i odvozené tvary Česko a Czechia (Čechie) jako vrchol sociálního inženýrství a zcela nevhodného přenášení jazykových významů. V Česku je přeci vše české dle nacionalistické definice, že „Čech je ten, kdo mluví česky“. Moravské víno sice česky nemluví, ale v médiích už za české nesmyslně označováno je, je přece z Česka, že ano. Tento skandální politicko-mediální útok českého státního nacionalismu na moravskou identitu, který nepřichází ani z Bruselu, ani od imigrantů, ale z Prahy, musí okamžitě přestat!

I když Ústava ČR umožňovala a snad i předpokládala vznik spolkových zemí či zemského zřízení a k moravské národnosti se i přes politicko-mediální masáž hlásí statisíce lidí, jimž je upíráno právo na demokratické zastoupení, identitu a zemi, byl v roce 1997 (s účinností od 1. 1. 2000) posvěcen komunistický zločin v podobě obnovy čtrnácti malých krajů nerespektujících historické hranice Čech, Moravy a Slezska a pouze předstírajících hru na samosprávu. Bez referenda, beze zmínky ve volebních programech, bez mandátu od voličů. Moraváci, kteří se cítí nacionálně česky, dostanou šanci v českých národních stranách s jejich pražskými sekretariáty a mohou se stát třeba premiéry. Moravané s primárně moravskou identitou a patriotismem jsou marginalizováni. Centralizovaná ČR pošlapávající práva Moravy a Slezska je se svým krajským zřízením největším podvodem na voličích a občanech – tato kvazisamospráva je ve skutečnosti tuhým centralismem, který uchvátil naše daně a práva ve prospěch pražského mocenského centra, čímž došlo k posvěcení zločinů komunistické totality tzv. demokratickým režimem. Z Moravy se stala východní Čechie, země bez hranic, gubernie (slovy pražských politiků odejitých do Brna) bez gubernátora, pražská kolonie. To není stěžování si, to jsou fakta.