Z prvního pohledu bohulibý záměr ministerstva životního prostředí naráží v případě Národního parku Šumava na fakt, na který dlouhodobě upozorňuji. Na rozdíl od ostatních národních parků se totiž na území Šumavy nachází dvacet obcí, v nichž žijí lidé. Zatímco ministerstvo jejich zájmy opomíjí, jako zodpovědný politik z domovského kraje je dobře slyším.

Více jak rok ujišťoval ministr životního prostředí Richard Brabec politiky a českou veřejnost o svém cíli otevřít více šumavský park turistům. Deklarovaný cíl měly zajistit dva důležité dokumenty - novela zákona o ochraně přírody a posouzení 34 záměrů obsahující 38 individuálních projektů pro zpřístupnění území Národního parku Šumava. Zatímco se snažím Poslaneckou sněmovnu přesvědčit, že novela zákona o ochraně přírody je špatná, důkaz o chystaném znepřístupnění Šumavy předložil sám  ministr životního prostředí Brabec.

Nechal zhotovit, dle mého názoru naprosto jednostranně a tendenčně, posudek EIA na projekty, které by měly být realizovány na Šumavě. Z celkem 38 individuálních projektů převažují záměry na rozvoj turistické infrastruktury, například 16 pěších stezek, 8 rozhleden a 4 cyklostezky. Ze závěrů studie EIA vyplývá, že 25 projektů má údajně výrazně negativní vliv na životní prostředí. Paradoxně se tato studie negativně vyjadřuje i k projektům na území rakouské, či německé Šumavy, přičemž tyto stavby jsou už vybudovány a čekají na napojení z naší strany hranice.