Vážené dámy a pánové. Vážení přátelé.

Sešli jme se dnes na tomto historickíém místě, kudy kráčely dějiny našeho národa, vlasti i státu. Je to již 98 let, kdy se český národ po staletí poroby a germanizace osamostatnil a společně se Slováky ustavil Československou republiku. Skláním se dnes před jeho vytrvalostí, národním cítěním a tisíciletým bojem za svá občanská práva. Svoboda Evropské kultury spočívá právě v tom, že máme práva- občanská práva!

V této souvislosti chci připomenout Evropskou unií nám vnucenou Deklaraci lidských práv, nadřazenou naší národní legislativě. V době, kdy se o ní u nás jednalo, jsem tento rozdíl nevnímal. Podle ní má ale kdejaký muslimský přivandrovalec větší práva, než kterýkoliv náš občan. Odmítám tuto deklaraci akceptovat, protože je to rasismus naruby a dělá z nás otroky. Jsem občan této republiky a mám své občanské povinosti a občanská práva.

V tomto směru je třeba vytvářet trvalý a jednotný tlak všech vlasteneckých sil i veřejnosti na naši vládu, aby pochopila oprávněnou vůli našeho lidu vyplývající z ústavy České republiky. Stejné je to i s dalšímy zákony té fašistické bruselské administrativy, za jejíž jednáním cítím snahu po zglajšaltování eropských národů a vytvoření Kalergiho uni-evropana.

My odpůrci těchto nových pořádků jsme nazýváni xenofoby a extremisty.