V současné době zajišťuje v naší republice poštovní služby státní podnik Česká pošta. Tato právní forma naznačuje, že by mělo jít o instituci ziskovou nebo alespoň samofinancovatelnou, tj. takovou, která si na svůj provoz vydělá a nemusí být dotována ze státního rozpočtu. Opak je však pravdou, hospodaření České pošty, s. p. vykazuje již po několik let obrovskou ztrátu.

Je nutno uznat, že rozsah poštovních služeb se proti minulým desetiletím výrazně zmenšil. S rozvojem digitálních technologií se staly historií telegramy či veřejné telefonní stanice. Poště zůstal monopol na doručování listovních zásilek. Doručuje i balíky a finanční hotovosti, u těchto činností však již monopol ztratila a musí zde čelit konkurenci privátních firem. Tato skutečnost však sama o sobě ještě neznamená, že Česká pošta, s. p. musí být ztrátová, neboť například mnohé společnosti zabývající se doručováním balíků dokáží hospodařit se slušným ziskem. Ztrátovost státní pošty ale podporuje otřepané klišé pseudoliberálních ekonomů tvrdících, že stát i nižší samosprávné celky neumějí podnikat a tudíž by tuto činnost neměly provádět. Nejsem příznivcem takto zjednodušených paušalizací, i když mají v mnoha případech pravdu. Problém je spíše ve špatné personální politice státu, o čemž svědčí i křečovité návrhy úsporných opatření, které vedení státního podniku postupně předkládá. Ta jsou obvykle velmi nepopulární, ale zároveň i nesmyslná až kontraproduktivní (viz aktuální rušení několika set poštovních poboček). Nehodlám zde tuto „politiku úspor“ nijak detailně rozebírat, je však zřejmé, že nahrazování malých poboček s jednou úřednicí, která zvládla vše od vedení této pobočky až po pěší roznášku zásilek, centralizovaným rozvozem pomocí velmi neefektivního provozu osobních automobilů tou správnou cestou asi nebude.
Privatizace