Jedním ze zločinů, který v poslední době obzvláště otřásl německou společností, bylo znásilnění a zavraždění 14-leté dívky.

Alí Bašár, irácký azylant jasně ukázal, jak si váží pomocné ruky, kterou mu Německo nabídlo. A aby toho nebylo málo, po svém hrůzném činu urychleně odcestoval do Iráku, tedy té země, ze které utíkal „ze strachu o svůj život“.

Je zcela evidentní, že s tím strachem to nebylo tak horké a spíše než o strach se jednalo o chuť na pečené holuby, které těmto „migrantům“ Německo tak rádo servíruje. 

Na útocích ze strany migrantů vedených proti původnímu obyvatelstvu je hrozné zejména to, že se jejich obětí stávají Ti, kteří se jim rozhodli pomoci, neboť věřili, že utíkají před hrůzami války. Zrůdnost je v tom, že údajný nositel utrpení se stává jeho současným původcem…

Evropa je více a více konfrontována s barbarstvím, na které nebyla v takové míře doposud zvyklá. Došlo-li kdy k podobnému brutálnímu útoku, pak byl původcem deviant či psychopat a dělo se tak zcela výjimečně, což dnes již neplatí. V případě útoků ze strany migrantů vše vychází z absolutní neúcty k lidskému životu a k životu ženy zvlášť. Tento přístup vychází z učení, na kterém stojí víra drtivé většiny nově příchozích a je zcela jedno zda pocházejí  z arabského poloostrova, či Sub-saharské Afriky. Míru a neúctu k našim hodnotám to nijak neomezuje.