A právě proto se musí zvážit všechny možné okolnosti, jako je např. energetická bezpečnost republiky, dlouhodobá jistota výroby dostupné energie nebo přínos pro naše hospodářství. Ale ani to nestačí. Musí mít toto rozhodnutí také ekonomickou logiku. Proto se mi např. velmi líbila slova Václava Bartušky, který je mimořádným velvyslancem vlády pro dostavbu Temelína, že pokud by se ČEZu (a jeho majoritnímu akcionáři, tedy českému státu) neměla výstavba vyplatit, tak ať se raději nestaví. I toto hledisko musí být zváženo.

Proto rozhodnutí o případné dostavbě musí být podloženo dlouhodobou ekonomickou analýzou a musí být učiněno v době, která bude méně turbulentní než ta dnešní. Oddálit rozhodnutí o několik málo let nebude nic fatálního. Raději rozhodnout později, než dříve, ale správně. Ale jiné kroky v české energetice by se oddalovat neměly. Např. by se měl okamžitě zastavit růst podpory OZE a zvyšování poplatků u domácností a našeho průmyslu. Podpora obnovitelných zdrojů bude příští rok stát podle odhadů neuvěřitelných 48 miliard korun. To je prostě finančně neúnosné. Přesto nesmíme, jak se říká, vylít s vaničkou i dítě. Nadále má smysl např. rozumná podpora malých fotovoltaických elektráren na rodinných domech či střechách provozoven živnostníků a firem. Také by se měla podpořit výstavba bioplynových stanic za jasných rozumných podmínek (rozumný osevní postup, větší využití kejdy, hnoje, pícnin…). Souhlasím s tím, že podpora bioplynových stanic je velkou šancí pro zemědělské farmy, které si mohou pomocí bioplynu snižovat náklady na teplo i elektřinu a rozvíjet další podnikatelské aktivity.

Zapomínat by se také nemělo na energii v odpadech, dnes vyvážených na skládky, jejich život také pomalu v rámci regulací EU končí. Zde je zapotřebí inteznivně řešit vznik samotných mnohdy zbytečných odpadů a možnosti recyklace.