Děkuji za slovo. Ale jistě, pane premiére. Já myslím, že každý politik, který je tu nějaký čas, si za ten faktický stav musí přiznat svoji míru odpovědnosti úplně stejně jako sociální demokracie, která v roce 2002 proválcovala nesmyslný a nefunkční zákon, o kterém sama byla přesvědčena, že je nesmyslný a nefunkční, a proto každý rok navrhovala odkládání jeho účinnosti. Shodou okolností to byl ten text, který jste naprosto vážně, se smrtelně vážnou tváří tady prohlasovali v lednu na mimořádné schůzi. A i když jste věděli, že je to nesmysl, se kterým nikdy nebudete souhlasit, tak jste ho tady propustili do takzvaného druhého čtení, abyste ho nahradili jiným textem. Přihlasme se všichni k odpovědnosti, ale vy, prosím pěkně, také. Tohle byla cynická hra. Cynická hra v zájmu výsměchu lustračnímu zákonu. To nebyla snaha o prosazení služebního zákona. To zaprvé.

A zadruhé, přihlásil jsem se původně proto, nechti už tu diskusi příliš extendovat, řekli jsme každý jasně svoji pozici, ale abych přece jenom, aby nedocházelo k nedorozuměním, se pokusil upřesnit některé výroky pana ministra Dienstbiera. On řekl, že to, co teď prožíváme, je v nepoměru s tím, co tady, jak jste řekl, my jsme museli prožívat v minulém volebním období. Pokud si dobře pamatuji, pane ministře, vy jste nemusel prožívat vůbec nic, protože jste tu nebyl. Co je však pro mě překvapující informace, nevím, jak pro vás, je, že na toto období většina vašich spolupracovníků s nostalgií a s láskou vzpomíná. Pak jste také řekl, že jsem si stěžoval. Já jsem si, prosím pěkně, nestěžoval. Já jsem si jenom trpce povzdechl nad nekompetencí, s kterou vládní koalice jedná, a trochu jsem se té nekompetenci smál. To jsou trochu jiná slovesa, než že jsem si stěžoval. Děkuji.