Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, již při projednávání - nekřič mi do ucha, Františku - již při projednávání programu schůze, s kterým jsme nesouhlasili, se diskuse soustředila především na tento zákon. Opakovaně tady vystupoval pan předseda vlády Sobotka i pan ministr Dienstbier a varovali před zdržováním. Takový přístup označovali za cynický a neustále se odvolávali na stanoviska Evropské komise, která si tento zákon přeje. A přeje si ho nejpozději k 1. lednu 2015. A nebude-li to k 1. lednu 2015, je ohroženo naše čerpání zdrojů Evropské unie. A v podstatě oba dva členové vlády brali si čerpání zdrojů Evropské unie a pozici Evropské komise jako rukojmí.

Měl jsem a mám stále významné pochybnosti o pravdivosti těchto vyjádření. Není bez zajímavosti, že na konci června Evropská komise poslala vládě České republiky zatím neoficiální, protože zákon není schválen, ale neoficiální poznámky k tomuto návrhu zákona. Přišlo mi s podivem, že tyto neoficiální poznámky, které má k dispozici pan ministr Dienstbier a předpokládám, že i pan premiér Sobotka, se nestaly předmětem parlamentní debaty. Pokud se předkladatelé odvolávají neustále na Evropskou komisi, tak příslušné poznámky Evropské komise by se měly stát přirozenou součástí parlamentní debaty - alespoň se tak domnívám. Pravděpodobně se tak nedomnívají oba dva členové vlády.

Docela by mě zajímalo, zda předkladatelé tohoto návrhu s těmi poznámkami byli či nebyli seznámeni. Ale to už si když tak v té vaší straně vyřiďte mezi sebou.

V každém případě jsem přesvědčen, že tyto poznámky mají být součástí veřejné debaty i parlamentní debaty, a a proto bude český text i anglický originál v následujících minutách zveřejněn na internetových stránkách TOP 09. Já si jej teď dovolím přečíst. Nebojte se, jsou to pouze tři stránky A4. Poté si dovolím v anglickém originálu i v českém překladu předat tyto poznámky kolegům předsedům poslaneckých klubů v této Sněmovně.

Ono to není až tak s podivem, že je pánové neučinili součástí veřejné debaty, protože řada těch formulací, které následně uslyšíte, jsou v přímém rozporu s tím, co nám tady členové vlády Sobotka a Dienstbier tvrdili. Tedy dovolte, abych tyto poznámky přečetl. Zdůrazňuji a to ten text zdůrazňuje ve svém úvodu, že následující poznámky Evropské komise k návrhu zákona o státní službě jsou neformální a nejsou vyčerpávajícím výčtem. Aby mohlo být provedeno plné hodnocení zákona, bylo by třeba, aby byl dostupný rovněž obsah nařízení, vyhlášek a metodik, týkajících se státní služby. Evropská komise logicky, pokud tyto doplňující normy nemá, nemůže s plnou odpovědností komplexně hodnotit úplně stejně, dámy a pánové, jako nemůžeme my.

Článek 1 - Rozsah působnosti

1.1 Článek 1 vymezuje orgány a zaměstnance veřejné správy, na které se zákon vztahuje, tedy všichni zaměstnanci - administrativní složky státu - podle jiných právních předpisů a jiní zaměstnanci. Článek 2 vymezuje zaměstnance vyňaté z působnosti tohoto zákona. Zásada by měla být taková, že všechny orgány vykonávající státní službu, bez ohledu na jejich právní status, by měly spadat do působnosti zákona a všechny případné výjimky by měly být odůvodněny. V zájmu zvýšení transparentnosti by seznam orgánů a zaměstnanců vyňatých z působnosti zákona měl být zveřejněn.

1.2 Jakkoliv chápeme, že mnoho správních orgánů nejsou formálně vzato administrativní složky státu, v každém případě se jedná o rozpočtové nebo příspěvkové organizace, tedy právnické osoby státního orgánu. Tyto orgány by do působnosti zákona měly spadat. Například se zdá, že na Centrum regionálního rozvoje se současné návrhy zákona nevztahují.

1.3 Nezávislost orgánů by neměla být a priori zdůvodněním pro nepoužití zákona. V tomto smyslu se současná situace, kdy se na část jejich zaměstnanců uplatňuje pouze Zákoník práce, nezdá být dostačující a vyhovující.

1.4 V návrhu zákona je ustanovení - článek 11, že obě kategorie zaměstnanců se budou řídit stejnými služebními předpisy vydanými Generálním ředitelstvím státní služby /nebylo dosud vytvořeno/, které by měly zajistit základní soulad mezi těmito dvěma kategoriemi, a to pouze pokud jde o organizační stránku. Jakkoliv obsah služebních předpisů v tomto okamžiku nelze hodnotit, neboť teprve mají být přijaty, doporučuje se, aby se na druhou kategorii vztahovaly nejenom organizační aspekty, ale také ostatní důležité aspekty zmíněné v článku 1, tedy služební vztah, odměňování, hodnocení atd.

1.5 Navíc, dokonce i v orgánech státní správy, není druhá kategorie zaměstnanců jasně definovaná. Je třeba poznamenat, že jakkoli nejsou státními zaměstnanci de iure, de facto vykonávají, tedy plní funkci státní, popřípadě regionální správy.

1.6 Zákon vyjímá ze své působnosti nejenom politické představitele, ale rovněž ty, kteří pro ně pracují, tedy rovněž osoby pracující pro politické náměstky. To znamená vynětí významné části úředníků plnících úkoly veřejné služby. Nejsou poskytnuty žádné podrobnější informace o pravidlech vztahujících se na tyto úředníky, tedy doporučená struktura, minimální/maximální počet náměstků nebo jejich spolupracovníků, takže rozsah výjimek nelze posoudit. V každém případě by počet tohoto typu úředníků měl být omezen na to, co je přísně vzato nezbytné.

1.7 Regionální rady jsou vyňaty s odkazem na tvrzená legislativní omezení, přičemž řešení neslučitelnosti mezi zákonem o krajských úřednících a zákonem o státní službě nejsou představována. Jinými slovy tu neslučitelnost tam nikdo nechápe podle mě.

1.8 Článek 79 upravuje povinnosti úředníků z hlediska etiky a osobní integrity. Bylo by vhodné zahrnout rovněž výslovný odkaz na základní principy a hodnoty státní služby jako je integrita, nestrannost, objektivita, úcta k právnímu státu, efektivita; tedy situaci, kdy státní úředník obdrží příkaz, který považuje za nesprávný nebo pravděpodobně vedoucí k vážným potížím.

1.9 Není jasné, proč jsou v článku 5 konkrétně zmíněny pouze některé oblasti - jako výzkum, civilní ochrana -, zatímco četné jiné nikoliv - zaměstnanost, vzdělání, životní prostředí. Podrobnější specifikace těchto oblastí má být navíc vymezena podzákonným předpisem bez jakéhokoliv představeného data nabytí účinnosti.

1.10 Právní úprava ochrany informátorů se jeví nedostatečná. Rovněž opatření na předcházení střetům zájmů by měla být podrobněji zpracována a rozvedena.

 

Nyní článek 2 se týká onoho implementačního období, tedy toho data účinnosti, jak tady naši vládní pábitelé tvrdili, že přes 1. 1. 2015 nejede vlak.

2.1 Plánované nabytí účinnosti k 1. lednu 2015 je všeobecně vítáno. Nicméně Komise vždy zdůrazňovala, že rychlost by nikdy neměla být na úkor kvality předpisu. Navíc vzhledem k více než dvouletému přechodnému období je jasné, že některé části předpisu vstoupí v účinnost až po zákoně samotném.

Pokud dovolíte, 1. 1. 2015 by bylo fajn, kdyby to bylo v pořádku, celé, najednou a kvalitní. Když to není kvalitní, v pořádku a navíc ještě per partes, tak je lepší to mít účinné o něco později a pořádně, než k 1. 1. 2015 a špatně, říká Komise. A nedočteme se v poznámkách nic o tom, že když to k 1. 1. 2015 nebude účinné, že snad jsou ohroženy strukturální fondy a jejich čerpání.

2.2 Klíčové části zákona, jakými jsou například odměňování, systematizace, vzdělávání, zkouška státní služby, je třeba rozvíjet prostřednictvím dalších konkrétních prováděcích předpisů, například služebními předpisy, vyhláškami či metodikami. K těmto plánovaným prováděcím předpisům, které jsou nyní k dispozici pouze na pracovní úrovni, by měl být vypracován a sdělen podrobný časový harmonogram. Ten samozřejmě nemá ani Poslanecká sněmovna.

 

Článek 3 - Odměňování

3.1. Bereme na vědomí, že předpis plánuje využít stávající odměňovací systém, v němž různé druhy národních doplňkových plateb a bonusů, představující flexibilní část příjmu, tvoří poměrně velkou část celého platu, a opouští tak smluvní systém platů. Nicméně vzhledem k tomu, že v průběhu dvouletého přechodného období bude připraven zcela nový a transparentní systém, nemůže být tato oblast v současné fázi plně posouzena. Kromě toho se zdá, že změna odměňovacího systému bude provedena nikoli formou zákona, ale prostřednictvím vyhlášky. I přesto, že by tato změna měla být připravena do konce roku 2014, doporučujeme v zákoně zásadu transparentnosti stanovit mnohem jasněji.

3.2 Systém odměňování by měl být navržen tak, aby byla zachována atraktivita veřejné správy pro mladé lidi. To by vyžadovalo určitou flexibilitu v oblasti výše nástupních platů pro nové rekruty.

 

Nástup do služby je článek 4. A tady prosím rovněž zpozorněte.

(4.1) Přestože je obecně uznávána potřeba stability a kontinuity veřejné služby, zdá se, že některá ustanovení zákona omezují možnost vstupu do státní služby zvenčí. Konkrétní případy jsou omezeny níže.

4.2 Není jasné, z jakého důvodu může být generální ředitel státní služby a jeho zástupce vybírán pouze z řad stávajících úředníků. Podobně je to pak u externích odborníků na vyšších manažerských pozicích. Noví úředníci mohou být přijati pouze na místa vedoucích oddělení.

To nechápe nikdo. Dokonce ani v Evropské komisi. Tedy obávám se, že to chápu, ale ten motiv opravdu není bohulibý.

(4.3) Pro vedoucí pozice by mimo daný požadavek, týkající se počtu let strávených ve státní službě, měly být stanoveny i některé další požadavky na kvalifikaci. Předpokládá se, že výběr provádí komise nominovaná a jmenovaná jedině vládou. Dle potřeby lze však předpokládat poradní roli jiných nezávislých subjektů. Měla by být - tedy nejsou, byť by měla být -, měla by být definována jasná pravidla pro výběrové komise.

4.4 Výběr všech manažerů je pravomocí generálního ředitele. Ten je jmenován politicky vládou, jmenuje všechny státní tajemníky a ti následně jmenují zbytek managementu státního orgánu.