Vážené dámy, vážení pánové, jedna z nejrozsáhlejších rekodifikací byla rekodifikace zákona o správě daní a poplatků z roku 1966, který tady platil až do roku 2011 a k 1. 1. 2011 vstoupil v účinnost nový daňový řád, na kterém jsme pracovali, já to měl tenkrát na starosti jako ministr financí mnoho let. Od roku 2007 běžely diskuse v rozsáhlé skupině, do které byli přizváváni nejenom politici, nejenom odborníci, ale i podnikatelská veřejnost. Významnou úlohu sehrál při té diskusi Nejvyšší správní soud, kde se přímo účastnil všech těch jednání pan doktor Baxa. A po pěti letech této diskuse byl předložen daňový - moderní nový daňový řád jako náhrada prostě starého, stokrát novelizovaného zákona o správě daní a poplatků a byl ohodnocen, byť samozřejmě nějakou novelu si ten život vždycky vynutí, tak byl tenkrát vyhodnocen jako skutečně kvalitní, moderní daňový kodex. Což si nedávám za zásluhu já, já jsem pouze politicky odpovídal za jeho přípravu. Je to zásluha toho širokého týmu odborníků jak z oblasti daňových poradců, tak z oblasti správního soudnictví, tak podnikatelské veřejnosti.

Důsledná zásada, která byla v tom daňovém řádu aplikována, a ono to dřív v tom zákoně o správě daní a poplatků nebylo stoprocentním pravidlem, tak jako stoprocentní pravidlo bylo do daňového řádu aplikováno důkazní břemeno na straně státu jako neprolomitelná, jako jednoznačná zásada. A já jsem si vážil toho, že za celá ta léta diskusí sociální demokracie, která se velmi aktivně účastnila všech těch rozhovorů a přípravy tohoto kodexu, takže toto pravidlo - ano, měla výhrady k některým jiným částem daňového řádu, to si dobře vzpomínám - ale toto pravidlo, tuto zásadu akceptovala, nevystupovala proti ní a pokládala ji za správnou. Já pokládám z hlediska vztahu mezi státem a občanem, kdy stát by měl být veřejnou službou a servisem, tuto zásadu za klíčovou, za skutečně za neprolomitelnou. Stát, který přenáší daňové břemeno, pardon, daňové břemeno samozřejmě přenáší - důkazní břemeno na svého občana a říká: dokaž, prokaž nebo tě potrestám, tohle jsi doložil, ne, ještě jsi neprokázal, stále jsi neprokázal, pořád jsi nedokázal, stále nejsme spokojeni s tvými důkazy, je stát, který už nevnímá svoji pozici jako veřejnou službu a jako servis pro občana, ale je to stát vrchnostenský. Je to stát, který zastrašuje, zvlášť v okamžiku, kdy ten výběr logicky bude selektivní na základě přání toho či onoho, popřípadě na základě udání. Konec konců v tom zákoně samém si můžete přečíst, že předkladatel předpokládá, že se bude postupovat na základě mimo jiné, ale je to tam přímo vyjmenováno, na základě podnětů od třetích osob. Všichni víme, jak to bude probíhat v české kotlině - na základě pocitů závisti, na základě osobní msty, na základě podnikatelského konkurenčního boje budeme se udávati jak na běžícím pásu. Tento nástroj bude zneužíván v konkurenčním boji mezi podnikatelskými skupinami. Nemyslím si, že závist a vzájemné udávání jsou zrovna ty vlastnosti, které bychom měli podporovat dalšími a dalšími zákony. Myslím si, že jich je v České republice poměrně dost. Nepotřebujeme tyto lidské vlastnosti zesilovat vlastními zákony, které přijmeme.

Tolik pro začátek k tomuto návrhu, o kterém jsem přesvědčen, že každý vědomě nepoctivý se mu vyhne. Globální finanční svět poskytuje nekonečné možnosti tomu skutečně nepoctivému, který mu bude chtít utéct, aby mu utekl, aby odklonil. A ti poctiví, a těch nebude úplně málo, deset milionů korun pro živnostníka a pro soukromého zemědělce je snadno dosažitelná hodnota majetku, když spočtete prostě kolik má ta farma hektarů a kolik má živého a mrtvého inventáře, tak v zásadě i velmi chudý člověk, který má problémy s likviditou, tak i velmi chudý člověk má majetek přes deset milionů korun, tak bude vystavován neskutečné šikaně. My proti tomu protestujeme, my vás prosíme, abyste tento přístup ještě zvážili právě proto, že ti nepoctiví tomu uniknou velmi snadno a dopadne to jenom na ty poctivé, na ty, kteří nevidí žádný důvod skrývat svůj majetek, ale budou udáváni svými sousedy, svými konkurenty a vystavováni šikaně státního aparátu, vůči které budou mít svoje vlastní důkazní břemeno. Není to hezká představa a není to férový stát, který chce tímto způsobem postupovat.