Jak ze zkušeností vím, základní problém nespočívá ani tak ve volné přístupnosti vesnického či jiného hřiště, ale představuje ho cena branek. Jeden pár bezpečnostních branek stojí zhruba padesát tisíc korun. A to je většinou nepřekonatelná překážka pro malé obce a jejich amatérské fotbalisty, což je i poslední smutný případ z Náchodska.

 S povděkem jsem již dříve kvitoval, že například Jihočeský kraj vyhlásil grant na nákup bezpečnostních branek pro fotbalové kluby a také Český fotbalový svaz přišel s podobným dotačním titulem. Před měsícem jsme i my kupovali nové branky pro náš klub v Doksech, ze sportovního grantu města. Já však stále naléhavěji cítím, že zde by právě mohl zásadní změnu k lepšímu prosadit a uskutečnit NÁŠ STÁT. Bezpečné branky všude tam, kde se lidé snaží udržet své fotbalové kluby a sportovní oddíly by se tak staly symbolem, že to stát s tělovýchovou a také zachováním organizovanosti českého sportu na té nejnižší úrovni myslí opravdu vážně. Jsem přesvědčen, že i přes vstřícný přístup současného ministra školství, je  pomoc ze strany státu, který už léta zájem o tělovýchovu deklaruje v názvu ministerstva, nadále slabá a málo účinná. Přitom právě na zabezpečení podmínek pro rekreační sportování nejširší skupiny občanů, ale i pro neolympijské sporty by stát měl mít ten největší zájem.