Je zcestné tvrdit, že existuje nějaké zázračné řešení. Některá údajná řešení naopak mají spíš tendenci problém zvětšovat nebo podněcovat agresi. Jsou v podstatě takové dva extrémy. Jeden, dejme tomu, představuje Jiří Dienstbier, který má tendenci k pozitivní diskriminaci, a tím v podstatě nic neřeší a pouze vytváří nenávist z nespravedlnosti ve většinové populaci. Druhý extrém jsou pak různí Vandasovci nebo třeba Tomio Okamura. Ti zas pobuřují populistickými výroky  jako třeba o táboře v Letech, ale zase nepřichází naprosto s ničím konkrétním. Stačí jim, že zanadávají a za to očekávají politické body. Jak říkám, nic zázračného neexistuje, ale jsou určité předpoklady, za kterých se můžou dostavit výsledky. Základem musí být samozřejmě držet jasně stejná práva i povinnosti pro všechny. Ne vždy tak samozřejmá věc. Na celostátní úrovni se bohužel delší dobu nedaří prosadit povinná předškolní výchova. Neboť právě ve výchově, dobrých návycích či usměrňujících mimoškolních aktivitách lze sledovat dlouhodobou cestu k řešení. Dále pak bylo chybou minulé vlády a to jmenovitě pana Drábka, že rozdělování dávek sebral obcím a předal je zcela nesystematicky úřadům práce, které s podobnou agendou neměly příliš společného a na rozdíl od místních neznají opravdovou situaci a chování jednotlivých oprávněných. V tom spočívá druhá věc, že nejlépe mohou problémy soužití řešit samotné reprezentace obcí, které by měly nejlépe znát místní situaci a umět na ni reagovat. Větší pravomoci a naslouchání samosprávám obcí, které na rozdíl od teplých kanceláří v Praze dokážou posoudit problémy okolí, ve kterém žijí, jsou další možnou cestou.

MUDr. Eva Kašová, kandidátka KSČM pro volby do Senátu Parlamentu ČR pro volební obvod č. 6 - Louny