Zmizelé továrny, opuštěné kravíny, zchátralé budovy JZD. To je obrázek dnešní doby. Věci, které dříve fungovaly, dnes již neexistují. Hledíme pouze na jejich torza, která jsou připomínkou minulých let. Byla to léta rozvoje naší republiky, soběstačnosti a nového směřování. Vzhledem k tomu, že z dnešních měst a obcí nadobro ve velké většině zmizel průmysl, tak se lidská sídla ocitla v pasti konzumní společnosti.

Dříve bývalo zvykem, že na vesnicích bylo k sehnání zaměstnání. Dnes je tomu naopak a vy musíte za prací jezdit i desítky kilometrů daleko. Dříve se snažila práce přijít za vámi, dnes musíte jít vy za prací. Čím více je dnešní obec protkána individualismem a konzumerismem, tak dochází k jevu, že se čím dál víc zaměřujeme na boj jeden proti druhému. Všichni si začínají konkurovat a co je ještě horší, závidět. Soused závidí sousedovi nové auto, manželku nebo zdraví. Kapitál tomu dal přidanou hodnotu, která vše převedla na konkurenci. Jak se vše proměňuje, tak se proměnila i dělba práce na obci, městě, velkoměstě.   

Pokud dnes vzpomínáme na dobu minulou s nostalgií, tak je to naprosto v pořádku. Byla to doba klidu, jasné práce, odměny za ni a většinou doba bez stresu. Dnes se ale boj odehrává na všech úrovních žití ve městech. Máte strach, že se něco přihodí. Riziko se pomalu, ale jistě plíží díky volnému pohybu všeho a všech. Zaměstnání vám rovněž uniká. Často se přesouvá pryč, kde je levnější pracovní síla. Dnes se samozřejmě tvrdí, že máme tolik volných míst a že je nedostatek lidí. Bohužel si ale musíme říci, jak jsou pracovní místa ohodnocena. Když jsem v nedávné době jel Prahou, tak jsem zahlédl kluka, jak se prodírá v koloně automobilů a nabízí mytí oken. Tento jev ukazuje na to, že dnešní pojetí práce není to, co bylo dřív. Jak se ten kluk musí cítit, když běhá mezi stojícími auty v koloně.