Maturity se blíží rychle – je květen. My se naopak rychle blížíme stavu, kdy maturitu bude skládat skoro 90 % populačního ročníku.
V České republice (a Evropě) skutečně stále více mladých lidí dosahuje vyššího a vyššího formálního vzdělání. Nemohou za to, společnost to vyžaduje. Na kdejaké nikterak odborné místo ve státní správě – musíte mít vysokoškolské vzdělání. Firmy nejsou moc pozadu, vždyť VŠ (či maturitu) má již skoro každý, tak přece nevezmou kandidáta o stupeň méně vzdělaného. Vždyť i vysokoškoláků se hlásí na každé trochu solidní místo „brambilión“ a jsou ochotni přijmout nikterak lukrativní podmínky.
To nejsou nějaká data ze statistiky – to je reálný stav. Když jsme přijímali třeba účetního s velmi průměrným nástupním platem (pozice ryze pro středoškoláka – zapsat faktury do systému, spárovat je, nějaké tabulky, přehledy, zaúčtovat …), přihlásilo se na jedno místo přes 200 lidí a z nich bylo 190 vysokoškoláků. Na místa družinářek to bylo z hlediska „převzdělanosti“ podobné.
Ve Španělsku dnes přes 50 % mladých nemá práci, o Řecku radši nemluvme, u nás velmi přituhuje pro tuto věkovou skupinu. Ale formálního a dlouhého vzdělávání mají všichni za sebou více než dost.
Otázka: Je lidstvo (Češi) stále nadanější, když za mého dědečka mělo maturitu 5 % populace a teď 80 %? A pokud ne, co tato změna přináší z hlediska úrovně maturit?
Odpověď: Pokles úrovně maturitní zkoušky, vytváření dvou či více verzí (aby ti slabší složili alespoň „betaverzi“ či „gamaverzi“).
O co by se měl stát tedy u maturitních zkoušek snažit? Udržet náročnost zkoušky v čase a neměnit ji. Zúžit rozsah státem zkoušeného. Zjednodušit celý proces, umožnit predikci zkoušeného školám. Využít moderní metody pro sběr dat (zkoušení) a podávání zpětné vazby. Nechat školy konat ve všem zbývajícím samostatně.
Zcela nutná je jedna úroveň maturity. Můžeme maturity i zrušit – má ji minimum států. Můžeme chtít, aby mělo státní středoškolskou zkoušku 100 % populace, a může se to jmenovat Maturita. Nicméně úspěšné absolvování zkoušky je z povahy věci překonání nějakého „minima“. V matematice ani v životě nemůže být „jedno minimum nižší a jedno vyšší“. Vytvářet maturity druhé a třetí kategorie a nazývat je stejně – je prostě takovým lehkým podvodem. Celý vzdělávací proces to úspěšně znepřehlední, CERMAT se rozroste na trojnásobek, navýší se administrativní a finanční náročnost, bude víc průšvihů a skandálů, sníží se možnost kontroly a tak dále.
Navíc není pravda, že všechny negymnaziální školy více typů maturit uvítají. Řada lepších odborných škol dosahuje výborných výsledků (lepších než slabší gymnázia) u stávajících maturit a byla by ponížena nutností skládat „podřadnou“ zkoušku, respektive mohlo by to ohrozit třeba nábor jejich nových studentů.
Maturitu státní dělejme pouze ze tří předmětů: čeština, matematika, cizí jazyk.
Tyto předměty učíme nejvíce a od počátku školní docházky až k maturitě. Angličtina nahradila jako Lingua Franca latinu.
Především se jedná o to nejmodernější pro budoucnost našich dětí. Odhady budoucnosti většinou selhávají, zejména u státních úředníků. Kdo ví, co bude v roce 2040, až dnešní kojenci dokončí všechny stupně vzdělávání? Jaké budou potřeby průmyslu či hospodářství? Je lepší se učit čínsky, rusky nebo francouzsky?
Nejlepší strategií je učit dobře hlavní předměty:
Čeština – vyjadřovat se pregnantně slovem i písmem a hodně číst.
Cizí jazyk – neochuzovat se o myšlenky a svět za hranicemi.
Matematika – nebýt líný myslet. Řada věcí na tomto světě není determinována pocity (jak je nyní módní tvrdit nejen v pedagogice, ale i v politice), nýbrž spočítatelnými jevy. Řada věcí nejde vyřešit snadno a intuitivně.
Zbylé zkoušky, zejména dalších předmětů, není v silách státu udržet na apolitické, moderní a většinové úrovni. Není ani praktické „honit sto zajíců“, pokud selháváme u skoro pětiny studentů i v základních předmětech. Zejména však jednotný test třeba ze „společensko-vědního základu“ může obsahově i náročností neuvěřitelně rok od roku kolísat a půjde spíš o pokusy na studentech a školách než rozumné ověření znalostí.
Maturita státní jen z tzv. didaktického testu, tedy testu rychle a jednotně zadávaného a opravovaného státem. Zbylou agendu nechat svobodně na samotných školách (slohy, ústní zkoušky, ostatní předměty, …).
Pak by státní maturita mohla mít smysl jako nástroj informační a evaluační. Naopak není a nemůže být nástroj edukativní, vedoucí školy k modernosti. Musí být jednoduchá, praktická, levná, nezatěžující školy administrativně nad míru. Zbytek musí být iniciativa samotných škol.
Mgr. Václav Klaus
expert ODS pro oblast školství
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
