Maturity se blíží rychle – je květen. My se naopak rychle blížíme stavu, kdy maturitu bude skládat skoro 90 % populačního ročníku.

V České republice (a Evropě) skutečně stále více mladých lidí dosahuje vyššího a vyššího formálního vzdělání. Nemohou za to, společnost to vyžaduje. Na kdejaké nikterak odborné místo ve státní správě – musíte mít vysokoškolské vzdělání. Firmy nejsou moc pozadu, vždyť VŠ (či maturitu) má již skoro každý, tak přece nevezmou kandidáta o stupeň méně vzdělaného. Vždyť i vysokoškoláků se hlásí na každé trochu solidní místo „brambilión“ a jsou ochotni přijmout nikterak lukrativní podmínky.

To nejsou nějaká data ze statistiky – to je reálný stav. Když jsme přijímali třeba účetního s velmi průměrným nástupním platem (pozice ryze pro středoškoláka – zapsat faktury do systému, spárovat je, nějaké tabulky, přehledy, zaúčtovat …), přihlásilo se na jedno místo přes 200 lidí a z nich bylo 190 vysokoškoláků. Na místa družinářek to bylo z hlediska „převzdělanosti“ podobné.

Ve Španělsku dnes přes 50 % mladých nemá práci, o Řecku radši nemluvme, u nás velmi přituhuje pro tuto věkovou skupinu. Ale formálního a dlouhého vzdělávání mají všichni za sebou více než dost.

Otázka: Je lidstvo (Češi) stále nadanější, když za mého dědečka mělo maturitu 5 % populace a teď 80 %? A pokud ne, co tato změna přináší z hlediska úrovně maturit?

Odpověď: Pokles úrovně maturitní zkoušky, vytváření dvou či více verzí (aby ti slabší složili alespoň „betaverzi“ či „gamaverzi“).

O co by se měl stát tedy u maturitních zkoušek snažit? Udržet náročnost zkoušky v čase a neměnit ji. Zúžit rozsah státem zkoušeného. Zjednodušit celý proces, umožnit predikci zkoušeného školám. Využít moderní metody pro sběr dat (zkoušení) a podávání zpětné vazby. Nechat školy konat ve všem zbývajícím samostatně.

Zcela nutná je jedna úroveň maturity. Můžeme maturity i zrušit – má ji minimum států. Můžeme chtít, aby mělo státní středoškolskou zkoušku 100 % populace, a může se to jmenovat Maturita. Nicméně úspěšné absolvování zkoušky je z povahy věci překonání nějakého „minima“. V matematice ani v životě nemůže být „jedno minimum nižší a jedno vyšší“. Vytvářet maturity druhé a třetí kategorie a nazývat je stejně – je prostě takovým lehkým podvodem. Celý vzdělávací proces to úspěšně znepřehlední, CERMAT se rozroste na trojnásobek, navýší se administrativní a finanční náročnost, bude víc průšvihů a skandálů, sníží se možnost kontroly a tak dále.

Navíc není pravda, že všechny negymnaziální školy více typů maturit uvítají. Řada lepších odborných škol dosahuje výborných výsledků (lepších než slabší gymnázia) u stávajících maturit a byla by ponížena nutností skládat „podřadnou“ zkoušku, respektive mohlo by to ohrozit třeba nábor jejich nových studentů.

Maturitu státní dělejme pouze ze tří předmětů: čeština, matematika, cizí jazyk.