K následující úvaze mě přivádí sledování dalších a dalších důkazů neschopnosti vedení EU řešit krizi, ve které se nacházíme. Protože vím, že problémy mají úžasnou vlastnost se řetězit, je na čase začít přemýšlet nad tím, co nám přinesla pandemie koronaviru. Zbavila nás především zbytků optimismu ohledně EU. Přiznejme si, že pandemie koronaviru byla a je mj. i zdrojem poznání sama sebe, našeho okolí a především mezilidských a mezistátních vztahů. Ukazuje se, že všechny krásné fráze o společenství, soudržnosti, solidaritě a podobně jsou jenom prázdné řeči, když začne ze strnišť foukat studený vítr.

Solidarita poprvé: Němci ji jednoduše zabavili

Pro mě je dění okolo koronaviru především varováním před tím, co může se značnou pravděpodobností přijít a nastat. Přirovnání pandemie k válečnému stavu docela sedí. Dochází totiž k úplnému zvrácení základních hodnot liberální západní společnosti. „Vymoženosti“ EU se najednou otáčí proti občanům národních států s nebývalou bezohledností a arogancí. Náš veliký bratr, spojenec a „milý přítel“ Německo začal v momentě, kdy se objevil problém nedostatku zdravotnického materiálu pro boj s pandemií, bez varování licencovat vývoz zdravotnického materiálu z evropských distribučních center, která se nachází na německém území. Kontejnery se zdravotnickým materiálem (zejména respirátory, roušky a desinfekce), které projížděly přes Německo na cestě do Rakouska a Švýcarska, Němci jednoduše zabavili. Kde zůstala solidarita a spolupráce? Já vím, jen to nesmím napsat…. Rovný mezi rovnými, prostě: „Wir schaffen das!“!? Že to zvládnete? Ani náhodou, nedokážete nic bez uzurpování zdrojů, patřících někomu jinému. Jenže to už tady jednou bylo, zhruba před osmdesáti lety. A Evropa se nepoučila.

Fronty na příděl mouky? Viděl jsem na vlastní oči

Co vše znamená pro nás? Především poučení, že s EU cesta nevede nikam, že budeme vždycky jenom ti, co slouží těm velkým jako odkladiště šrotu a odpadu a zdroj levných zisků. My se poučit snažíme alespoň z toho, co se děje nyní. Myslím si totiž, že koronavirem naše problémy nekončí, ale naopak začínají. Co je ještě na cestě? No přece ty statisíce syrských uprchlíků před Asadem (jsou sice z Afghanistánu a neprchají před něčím, ale za německými sociálními dávkami), co se tísní na tureckých hranicích a tvrdě útočí na řecké pohraničníky a hraniční bariéry. Dále je to propad cen ropy a následný propad burz. Následovat bude dopad výrazného snížení výroby ve všech odvětvích (snad kromě psychiatrie) následkem pandemie v Evropě. Co to udělá s životní úrovní občanů, si umí představit jen málokdo. Já ano, ve válečné zóně jsem strávil dost času na to, abych věděl, jaké to je stát ve frontě na příděl mouky, cukru či žárovek, vše na lístky. Proto tohle píšu.

Bojovníci se připravují

Před imigrační násilnou invazí nás EU neochrání, to předvedla a svou neschopnost v tomto ohledu prokázala už mnohokrát. Pokud nás tedy neochrání prvosledoví Řekové, nastoupí další obranný perimetr – maďarská hranice. Pokud ta nevydrží, pak naše statečné jednotky, které hlídají maková pole v Afghanistánu, nás už nezachrání a budeme opět v…. Můžeme si jen opakovat: „Wir Schengen das!“ Pořád se totiž najde dost dobře placených rozvracečů, kteří budou vykřikovat hesla o lidských právech imigrantů. O tom, že existují také zákonná občanská práva Evropanů, nechtějí slyšet. Volný pohyb osob po Evropě se náramně hodí všem, kteří ji chtějí rozvrátit a ovládnout. Hodí se všem bojovníkům bez rodin, bez nutnosti platit daně a vůbec se o cokoliv starat, protože kvůli liberálním socialistům, kteří si usurpovali vládu v Evropě, dostávají vše zdarma. Mohou se tedy plně soustředit na přípravu na boj. Dokud budeme členy Schengenského prostoru, budeme bezbranní.