Jen pro příklad: inzulinové pero pořídíte i za 1500 korun, testovací proužky vás vyjdou i na 400 korun, a třeba za balení léku o 30 tobolkách při užívání dvou denně můžete zaplatit kolem šesti set korun. O to víc jsou zneklidňující nedávno vyslovené obavy cukrovkářů z toho, že vyskočí doplatky na léčbu. A to opravdu citelně.

Podle nich se místo dosavadních několika desítek korun za moderní formu inzulinu může po revizi úhrad (má platit od září) doplácet až o šest set korun měsíčně více (o více než šest tisíc korun ročně!). VZP to okamžitě označila za fámy. Potvrdila sice, že ke zkrácené revizi dala podnět, ale předpokládá, že po ní se farmaceutické firmy cenami přizpůsobí tak, aby se v tržním prostředí nediskvalifikovaly.

V zahraničí jsou prý tytéž léčivé přípravky výrazně levnější, takže v ČR tyto firmy z veřejného zdravotního pojištění zatěžují zdravotní systém a samy si tak násobí zisky. Pojišťovna připouští, že „…pokud by se ukázalo, že v konkrétním případě drží i po provedení revizí všechny firmy na trhu stejně vysoké ceny, bylo by vhodné, aby se celou věcí zabýval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a zjistil, zda se nejedná například o kartelovou dohodu“.

To by bylo samozřejmě správné. Jenže veřejnoprávní instituce, jíž VZP je, by měla mít ohled především na pacienty, nikoliv řešit hry na trhu. A když už mluvíme konkrétně o diabeticích, jejich počty se za posledních dvacet let zdvojnásobily, blíží se skoro deseti procentům české populace. Jde tedy o téměř milión lidí. A zmiňovaná inzulinová analoga, ohrožená cenovým skokem, má dostávat až 60 procent diabetiků.

Zvon, kterým bijí na poplach kvůli dalšímu možnému útoku na už tak přiškrcený rozpočet, by nikdo z kompetentních, ale ani politici (nejen ti, kteří sedí v dozorčí radě VZP), neměl přeslechnout.

Ing. Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu za KSČM