Macron si sice správně pamatuje, že prezidentské volby proti Marine Le Pen vyhrál v roce 2017 relativně s přehledem, ale ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 slavila výhru Le Pen a další prezidentské volby budou už za dva roky. Francouzský prezident si uvědomuje, že jeho spolustraníci nemají zrovna zkušenosti s životem a s problémy nižších vrstev společnosti a ti proto začínají preferovat osoby, které je zdánlivě více chápou a hovoří více i o problémech, které intenzivně vnímají – tedy i o imigraci. Macron tedy vychází z toho, že pokud má uspět ve volbách v roce 2022, musí se tématu intenzivně věnovat, jinak bude Marine Le Pen předávat klíče od Elysejského paláce.

Zvládání imigrace je pro Francii dlouhodobým problémem, a to zejména kvůli tomu, že Francie zrovna neexceluje v integraci cizinců. Její přístup, založený na asimilaci, se nesetkává s velkým úspěchem, a to z toho důvodu, že je do značné míry postaven na idealistických základech. Například vůbec nepočítá s tím, že by mohli cizinci čelit diskriminaci, nebo že pro ně nebude lehké vzdát se vlastní kultury. Jinými slovy se stává, že cizinec je sice “nucen“ stát se Francouzem, což buď odmítá, anebo se jím sice snaží být, avšak není jako takový uznáván a ocitá se v pasti, což ukazuje na širší problémy ve francouzské společnosti, které se nedají zjednodušit pouze na téma imigrace/integrace.

Z těchto problémů posléze může těžit (a často i těží) islámský radikalismus. Získává díky nim rekruty na teroristické útoky, kterými nadále rozdmýchává napětí ve společnosti, což vede k prohlubování těchto problémů a smrtelné kolečko se točí stále dokola. Ministr vnitra Gérald Darmanin proto dokonce prohlásil, že politický islám považuje za smrtelného nepřítele Francie.