... a tak jsme se po té přednášce sešli, v počtu cca 12 osob, u jednoho hospodského stolu. Shodou okolností mezi námi nebyla ani jedna žena, takže zábava byla poněkud drsnější, než kdyby nás střežilo a umravňovalo něžné pohlaví. Také jsme měli zpoždění, přednáška s názvem Proč jsme islám (dávno) vojensky neporazili? byla dvakrát delší, než jsem plánoval, takže nám v jednom podniku zavřeli kuchyň, jinde zas bylo plno - i stal se z toho večera spíše "tah" oním moravským polo-velkoměstem, než poklidné posezení. Aspoň se podařilo navštívit víc občerstvovacích lokalit.
Účastníci, pokud si to dobře pamatuji, zahrnovali: členy tří politických stran, z toho dvou spíše pravicových a jedné spíše levicové. Dlouholetého policejního důstojníka, nyní bezpečnostního poradce. Dva homosexuály. Dvoumetrákového kameramana, který by strašně chtěl točit vlastní filmy. Větší počet podnikatelů či živnostníků, z nichž jeden, vzor bodry Ostravak měl na sobě "patriotickou" mikinu (vlajka, přeškrtnutá mešita atd., znáte to). Věk od 17 (to vím jistě) do cca 60 let. Pilo se, co teklo, a vedly se hospodské, protirežimní, oplzlé a podobně oduševnělé řeči.
Při přesunu mezi podniky jsem se krapet opozdil - pořád někde zapomínám šál nebo čepici - a oslovil mě chlápek od vedlejšího stolu. Seděl tam sám, usrkával pivo, proplešlý prošedivělý smutečník zhruba mého věku, takový ten typ, kterého svět nedocenil ani nepochopil.
"Pane Konvičko", poznal mě, "opravdu to myslíte vážně?"
(Je dost typické, že mě v podnicích poznávají hlavně odpůrci - příznivcům jsem ukraden, respektive nepotřebují kafrat do cizí zábavy).
"Já myslím úplně všechno vážně - a co vlastně myslíte?"
"No, jak pořád šíříte tu nenávist ... netoleranci ... brát lidem víru byste chtěl... a ty věci, které jste napsal...". Taky povídal cosi ve smyslu že prý jsem býval vynikajícím profesorem ("Ne profesorem, pouhým docentem, to je nižší šarže") a teď se zahazuji "se strašnými lidmi". A prý že "být proti něčemu je vždycky zlé", vyrábí to jakousi negativní energii, či co.
Moc jsem se s ním nedohadoval, kumpáni mířili do dalšího lokálu, spíše jsem ho přemlouval, ať se k nám přidá, že mu to vysvětlíme v klidu nad pizzou, na kterou ho zveme. Akorát jsem mu řekl, že islám je zotročující systém a že právě jako přírodovědec dovedu nahlédnout, kam jeho šíření vede.
"A povězte mi - řekl byste to nahlas třeba uprostřed Saudské Arábie?"
"No - to nevím. Nejsem sebevrah. Ale právě proto, že v zemích jako Saudská Arábie bych islám kritizovat nesměl, to tady nechci. Nebo vy chcete, abyste si ve vlastní zemi nemohl kritizovat, co uznáte za vhodné?"
Nedočkavý kumpán mi ode dveří naznačoval, ať se nevybavuji s idiotem, i zopakoval jsem pozvání na pizzu a zanechal sluníčkového tragéda jeho osamění.
V pizzerii vyžádal jsem si klid, podíval se na ty dva mladé homosexuály (zrovna si vyměňovali decentní něžnosti) a povídám: "Přátelé, pokud to klapne, domluvil jsem výbornou zábavu. Zdržel mě vedle takový sluníčkář, může mu táhnout na padesát, typický latentní homouš, sedí tam sám a šířím podle něj nenávist".
Společnost to kvitovala hurónským smíchem, možná podpořeným marihuanou, kterou krátce předtím většina z nás naprosto veřejně užila (v množství menším než malém, vysloužilý policista nekonzumoval). I přesunula se debata k tématu menšinových sexuálních orientací. Bodry Ostravak začal vyprávět historku, kterak "mu buzeranti nevadi", ale jednou vzal jakousi práci "v buzrantskem podniku", a začaly se dít věci.
"Řikali, kdo jiny to uděla chlapovi tak dobře, jako chlap - a když se nebudeš divat, a budu oholeny, tak při kuřbě nemaš šancu poznat, esli ti to děla chlap, nebo baba".
Zejména mladší z těch dvou homoušů se dusil pizzou a po tváři mu stékaly slzy. Policista se dusil smíchem taky.
"No, pochop to", říkám Bodremu Ostravakovi - jsi udělaný chlap, mužný typ, hranatá hlava. Museli z tebe být na větvi."
"No, to byli, ale bylo to až take nepřijemne".
"Aspoň jsi poznal, jaké to je být jednou v životě opravdu žádán", říkám mu a vnímám pochopení z "duhové" strany stolu.
Pak se starší z těch dvou (mimochodem zasloužilý islámofob a obětavý producent vepřového guláše z jedné veřejné akce) rozpovídal o mediálním obraze. O tom, jak sám dlouho nevěřil na rozdíl mezi mediálním obrazem a skutečností a pochopil až poté, co začal navštěvovat protiislámské akce - a pak si přečetl v novinách "něco úplně jiného, než zažil na vlastní kůži".
Sluníčkový tragéd nakonec nedorazil - nejspíš si nad větrajícím pivem představoval seanci úzkostlivě heterosexuálních, názorově zglajchšaltovaných, agresívních, sprostých a skoro určitě hajlujícíh nacistů, která by ublížila jeho chatrnému zdraví. Škoda, od srdce jsem mu přál něco kognitivní disonance.
------------------
Ráno, někdy v čase mezi sprchou, snídaní a odezněním kocoviny, jsem si uvědomil poselství toho večera. Liberalismus, takové to "vše vám povolíme a nebudeme pronásledovat marihuanu a jinosexuály", je v Česku neživotný politický program, protože už dávno zvítězil. Lidé zde liberální jsou, a proto nepotřebují liberalismus reglementovat srkz předpisy, ministerstva bez portfeje, Evropskou unii a neziskové organizace. Nepotřebují gay bary, coffee shopy a školní výchovu k toleranci jinak souložících. To vše si dávno zařídili sami a nakonec si poradí i s udavači a falešnými moralisty - jen je nechejte na pokoji. Proto jsou tak zoufale neúspěšné "liberální" strany, ať už ten liberalismus chápou pravicově, jako Svobodní, nebo levicově, jako Piráti či Zelení. (Zelení si aspoň přibrali ochranu imigrantů a islámofilii, jinak by je nevolil, ani nefinancoval, vůbec nikdo).
Svobody, jež by měl liberalismus hájit, ohrožuje v krátkém běhu korporátní fašismus, jak ho předvádí současná vládní koalice, a v dlouhém běhu islám, kterému současná vládní koalice přihrává, kde může. Jenže ty neporazí řeči o toleranci toho dekriminalizaci onoho - partajní i vládní mluvící hlavy ty řeči umí taky, byť skutek poněkud utekl. Porazí je důraz na věci, které současné vládní strany neumí protože kdyby je uměly, popřely by samy sebe. Tedy bezpečnost, minimializace státních zásahů do ekonomiky, konec každodenní buzerace občanů, konec obsedantního vychovávání, napravování a zušlechťování lidí, kteří o to opravdu nestojí.
Jsou totiž ušlechtilí dost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
