Jak je dnes v médiích zmiňováno, že nezaměstnanost je u nás nejnižší v Evropě. To je sice potěšující zjištění, ale… Struktura poptávaných profesí totiž nekoresponduje s nabídkou na trhu práce. To je důležitý fakt. Jistě znáte problémy s nedostatkem IT specialistů, středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných techniků. Katastrofální situace je též u profesí dělnických, zejména těch, které vyžadují odbornou přípravu a leckdy i středoškolské vzdělání.

»Hurá akce« z 90. let - mám zde na mysli masovou likvidaci účelově podfinancovaných učilišť a učebních závodů - způsobila v dlouhodobém horizontu řadu problémů. Pravicí adorovaná »ruka trhu« požadovala něco jiného, než bylo reálně trhem nabízeno. V myslích školských novátorů tehdy vzklíčila úžasná myšlenka, že všichni mohou být vysokoškoláci. Stalo se však, že technické obory zmíraly na úbytě a obory humanitní bobtnaly. Skoro na každém rohu vznikla škola připravující studenty (leckdy sotva se prosmeknuvší základní školou) v oborech, které sice mají atraktivní název, ale jejichž existence není podložena reálnými požadavky trhu práce. Jinak řečeno, absolventi mají minimální možnost využít své vzdělání v praxi.

I vysoké školy mají problémy obdobné. Když vidím studijní obory se zaměřením na »řízení lidských zdrojů« (hrůza, už nejsme ani lidé, ale zdroje!), všelijaké kulturology, rekreology či politology, zmocňuje se mě beznaděj.

Proč společnost za své peníze kontinuálně produkuje potenciálně nezaměstnané či nezaměstnatelné? Existuje i soukromé školství a kdo chce být třeba rekreolog, ať si své vzdělání v oboru uhradí z vlastní kapsy. Příklad ze života. Je smutné, když mě na poště obsluhuje paní inženýrka či magistra. Trošku drahý poštovní úředník, nemyslíte?