Jedná se o faktický zákaz poskytování služeb pro ty, kteří test nemají a nechtějí jej absolvovat. Důchodci i řada dalších osob nemají testy ze zaměstnání a zdravotní pojišťovny proplácí testy jen v případě příznaků jako zdravotnický úkon. Návštěva kadeřníka není důvodem pro testování hrazené zdravotní pojišťovnou, leda by žadatel lhal a uvedl, že má příznaky.

Omezení poskytování služeb pro určité osoby může stanovit jen zákon. Činí tak například zákon o ochraně před škodlivými účinky návykových látek, který zakazuje prodej a podávání tabákových výrobků a alkoholu osobám mladším 18 let nebo všem na určitých místech, anebo zákon o hazardních hrách, který určité osoby vylučuje z účastí na hrách v hernách. S ohledem na ústavní princip zákonnosti v ukládání povinností dle čl. 2 odst. 4 Ústavy č. 1/1993 Sb. nemůže být stanovena takto rozsáhlá a závažná povinnost, respektive zákaz služby, pouhým správním aktem správního úřadu. Musí pro to být výslovná zákonná úprava, která však není.

Opatření stanoví povinnost vedení evidence zákazníků, přitom vůbec není určeno za pomoci jakých údajů. Taková povinnost v sobě zahrnuje i povinnost zákazníků prokázat a předat své osobní údaje. Je zřejmé, že evidence, aby byla účinná, musí obsahovat jméno, příjmení, trvalý pobyt a zřejmě i datum narození, aby se předešlo záměně osob. Tedy kadeřníci a další poskytovatelé služeb mají shromažďovat osobní údaje značného počtu lidí, aniž by pro to byla jakákoliv zákonná úprava a oni sami byli v této oblasti nějak dosud činní. Pro srovnání prokázání totožnosti a uchování osobních údajů při prodeji šrotu stanoví zákona o odpadech. Je zřejmé, že šrot prodává podstatně méně lidí, než chodí ke kadeřníkovi.