Lukáš Evžen Martinec se nehodlal podílet na ovládnutí starého moravského opatství pražskou provincií, jehož součástí přitom opatství není. Není náhodou, že příchod cizinců na Moravu neznajících dobře ani domácího jazyka časově souvisí s restitucí církevního majetku, kdy se majetek vrací i opatství (ZDE).

Lukáš Evžen Martinec nebyl vyloučen z řádu, ale na základě své žádosti mu byl Kongregací pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života umožněn odchod z augustiniánského řádu, který nyní na Moravě nenaplňuje své poslání domácími řeholníky, přičemž jako kněz byl se souhlasem kongregace a rozhodnutím metropolity moravského, olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera začleněn do Olomoucké arcidiecéze, kde pokračuje v kněžské činnosti vedle výkonu civilního povolání. I pro augustiniány, kteří chtějí z Prahy ovládat moravské opatství, platí, že lež má krátké nohy.