Konzervativec hovoří o vzpouře. Jsou chvíle, kdy nic jiného nezbývá. Od roku 1989 nebyla společnost v takovém vládním útisku, jako nyní. Útisk již pro značnou část obyvatel není důvodný.

Proti vzpourám nasazují vlády represi, některé i střílejí. Přesto má vzpoura smysl, protože je o naději ke změně. Raději shořím s prezidentem Václavem Klausem v plameni vzpoury, než bych s mladým Dienstbierem či Bohuslavem Sobotkou vzpomínal v domově důchodců na pracovní úspěchy.