Toto zpochybnění, byť nesmyslné, je vrcholem „přešlapů“, které ze strany nejen prezidenta, ale i představitelů jiných úrovní veřejné správy sledujeme. Proto se proti němu také veřejnost velmi jasně vyjádřila.

Ale od začátku: Před 25 lety jsme „vsadili na svobodu a demokracii“. Vláda jedné strany, jak započala v roce 1948 a byla upevněna po roce 1969, se prostě vyžila. Nesvrhli jsme ji na barikádách, ale plné Václavské náměstí a později Letná byly lepší než barikády. Zrušení § 4 Ústavy ČSSR jsme mnozí oslavovali šampaňským. V té době se náš svět a vůle lidí jevily jako krásná, široká, průzračná řeka, a my jsme jí byli neseni ke svobodě. To ale byly utopie. Svět není sen.

Přišly praktické kroky, které musely být realizovány. Většinové státní vlastnictví bylo odmítnuto jako neefektivní, prošly různé formy privatizací.  Státní loupeže z 50. let byly po složitých jednáních Parlamentu částečně zmírněny restitucemi.

Přišly ale i jiné kroky, se kterými jsme nepočítali, např. rozdělení republiky. Věc těžká, pro Čechoslováky smutná a bolestná, ale díky směřování slovenské části země jediná rozumná.

V naší zemi, snad jako jediné, nebyla tato doba spojena s obrovskou inflací a tím i zchudnutím obyvatelstva. Dluhy státního rozpočtu nebyly tehdy neúnosné.