Koncem července letošního roku oznámilo Ministerstvo životního prostředí záměr vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Krušné hory a dalo všem dotčeným vlastníkům zákonný prostor 90 dnů k možnosti vyjádřit se k záměru. Spolu se záměrem byl oznámen návrh zonace CHKO, tedy členění území do ploch odstupňované ochrany, a ten obdobně předložen k připomínkování všech dotčených.

Proč by měly být Krušné hory velkoplošně chráněné je zmíněno například ve Stanovinách (mutace Karlovarského kraje, leden 2023, číslo 1) a opakovaně v mnoha formách napříč mediálním spektrem. Odborný návrh CHKO zjednodušeně odráží ucelené přírodní hodnoty unikátního krušnohorského pohoří v podobě rozsáhlých a kompaktních formací rašelinných a podmáčených lesů, vrcholného ekosystému vrchovišť a nelesních rašelinišť, dále pak jedinečných a velmi zachovalých bučin především na prudkých svazích a rozsáhlých smilkových luk a horských květnatých loukách nemajících svou kvalitou a rozlohou v Česku obdoby. Tyto hodnoty jsou dnes podchyceny v maloplošně zvláště chráněných územích národní a regionální úrovně, v evropsky významných lokalitách a ptačích oblastech soustavy Natura 2000, přírodních parcích, kdy o všechna tato území pečuje a spravuje je pokaždé jiný orgán ochrany přírody. Sjednocení správního přístupu a koncepční nastavení jednotné odborné a důslednější péče o hodnotná území je dalším z důvodů k vyhlášení CHKO, ke kterému se, mimo jiné, přihlásila Vláda svým programovým prohlášením. Tímto krokem a prostřednictvím Státní politiky ŽP ČR 2030 s výhledem do 2050 navazuje na přijmutí Strategii EU o zachování biologické rozmanitosti do 2030, o závazku chránit 30 % půdy, z toho 1/3 přísně, a na Nařízení o obnově přírody přijaté Evropským parlamentem v roce 2024, které nastavuje proces obnovy poškozených ekosystémů. Podle Evropská komise je totiž v současnosti 80 % všech přírodních stanovišť a 70 % půdy na území EU ve špatném stavu.

Zveřejnění záměru vyhlášení CHKO bohužel v mnoha obecních samosprávách vyvolalo představu ztráty autonomie a jakési krádeže rozhodovacích pravomocí včetně mylných obav z omezení rozvoje obcí. K těmto obavám se přidávají vlastníci nemovitostí a lesů s představou ztráty vlastnických práv a omezení hospodaření.