Na tuto výzvu se můžeme dívat z několika úhlů pohledu. V obecné rovině je multikulturalismus myšlenkový proud, jenž tvrdí, že různé kultury spolu mohou žít v míru a pokoji na jednom místě. Problém však nastává v rovině následující, kdy se dá tento koncept rozlišit na tzv. přirozený a řízený multikulturalismus. Mezi oběma pohledy panují zásadní rozdíly, kvůli kterým dnes vidíme nejen šibenice na českých náměstích.

Přirozený multikulturalismus

K tomuto jevu dochází, pokud se příslušníci jedné civilizace dobrovolně čili bez mezivládních smluv na podporu imigrace, náborových programů a jiných kampaní stěhují na území, kde většinu tvoří příslušníci civilizace druhé. Jako hnací motor slouží většinou vidina lepší práce a obživy. Nově příchozí disponují jednak silnou pracovní motivací a také se nesnaží ovlivnit právní systém hostitelské země. Přirozený multikulturalismus je založen na tom, že stát nezasahuje do práv a povinností nově příchozích a vlastních obyvatel. Věci jako integrační programy pro menšiny, dotace na zaměstnance a vyšší podíl na moci či širší zájem médií o problém jiné kulturní skupiny v přirozeném multikulturalismu nenajdete.

Přirozený multikulturalismus se vytváří velmi dlouho. Stát nestojí ani halíř. Zato nově příchozí lidé musí vyvinout velké úsilí, aby se do většinové společnosti začlenili. Pokud jim to nevyjde, odcházejí. V Česku vidíme přirozený multikulturalismus v rámci polistopadových vztahů Čechů a Ukrajinců či Čechů a Rusů.  Děti imigrantů často přebírají zvyky a tradice většinové společnosti, tudíž už nepatří do odlišné kulturní skupiny. Přirozený multikulturalismus je především otázkou pracovní soutěže a mnohdy si jej ani nevšimneme.

Řízený multikulturalismus

Řízený multikulturalismus znamená cílené budování společnosti, ve které žijí etnika z různých kulturních okruhů (civilizací). Tento cíl se pak promítá do vládních strategií a programů politických strany. Zmíněný druh multikulturalismu vydatně čerpá peníze z národního rozpočtu na projekty, jež se týkají začleňování menšin a imigrantů, budování komunitních center, dotací zaměstnavatelům nově příchozích, placením pedagogických a právních asistentů a mnoha dalších věcí. Řízený multikulturalismus vytváří tzv. pozitivní diskriminaci, kdy většina obyvatel platí určité služby menšině, která je pak má zadarmo. Zatímco většina si je musí nadále platit ze svého. Propagátoři tohoto druhu multikulturalismu věří, že většinová společnost musí přijmout jakékoliv imigranty, aby došlo k „obohacení“ či „odhrocení“[1] kultury původní společnosti. Často nehledí ani na zájmy imigrantů, ale jde jim především o chod různých podpůrných (integračních) projektů, které těmto agitátorům přináší zisk. Řízený multikulturalismus spadá do sféry azylové a imigrační politiky. Pouze její reformou tak dojde k odstranění pozitivní diskriminace.