Plameny, které zaměstnaly stovky hasičů a vyhnaly do ulic chemické laboratoře, nejsou jen náhodnou nehodou nebo výsledkem lidské nedbalosti. Jsou symptomem hluboké systémové chyby v českém odpadovém hospodářství.

Třídíme hodně, recyklujeme málo

Češi patří v třídění plastů mezi evropskou špičku - až 69 % plastových obalů končí ve žlutých kontejnerech. Jenže realita recyklace je mnohem méně optimistická. Reálně se z tohoto množství zrecykluje pouze 34-50 %, zbytek je spalován, ukládán na skládky nebo se hromadí v recyklačních areálech, kde představuje bezpečnostní i ekologické riziko.

Chybí recyklační kapacity i motivace

Hlavní příčinou je nedostatek recyklačních kapacit. Většina prostředků v systému směřuje na sběr a třídění, nikoli na budování a modernizaci recyklačních linek. Směsné a problematické plasty, které tvoří většinu odpadu, jsou obtížně zpracovatelné a poptávka po výrobcích z recyklátu je minimální. Stát ani obce systematicky nenakupují produkty z recyklovaných plastů, což snižuje motivaci firem investovat do nových technologií a rozšiřovat kapacity.Ekonomicky je recyklace často nevýhodná - recyklované plasty jsou dražší než primární materiály a trh s nimi je omezený. Výsledkem je paradox: třídíme stále více, ale recyklujeme jen to, co je snadno a levně zpracovatelné (například PET lahve), zbytek se hromadí a stává se časovanou bombou.