Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Já dnes budu mluvit mimořádně potichu, upozorňuji vás, pane místopředsedo a pane ministře, že paní senátorka Seitlová v uplynulých 15 minutách výrazně překročila hlukové limity podle stávajícího zákona, měla by dostat patřičnou pokutu, nejlépe 30 tisíc korun. Proto mluvím potichu, protože podle stávajícího zákona nemůžeme pořádat ani lázeňské koncerty, protože výrazně překračují stávající limity hluku.

Já jsem vás včera varoval, že 150 na dálnici je brnkačka proti tomu, co zažijeme dneska. Příjemně mě překvapilo, že to bylo ještě horší, než jsem si původně myslel.

My tady bojujeme za očkování. Já jsem si ověřil u pana ministra, že je to statisticky zcela nevýznamná skupina těch maminek, které z nějakých důvodů, ať už zdravotních, nebo jiných, prostě nechtějí se podrobit tomu povinnému očkování. Mimochodem, mezitím co my se tady o tom bavíme, tak bylo odhozeno v republice několik stovek, možná tisíc injekčních stříkaček, těch, co si píchají pervitin. Ti se očkují dobrovolně. Ti nepotřebují na to žádný zákon. A nám to často velmi vadí.

Pokud jde o hluk, to je samo o sobě velmi zajímavé. Hluk nám vadí, ale jak říká místopředseda Senátu Sobotka, člověk si zvykne i na radioaktivitu. Já jsem byl jednou na dovolené ve Španělsku, a protože ještě neplatil nový občanský zákoník, tak mně sice zkazili pohodu z dovolené, protože přímo před hotelem ve Španělsku byla rychlostní rychlodráha, kde každých asi 20 minut projel se šíleným rachotem ten vlak. Tak jsme říkali: Tady tedy nebudeme. Za 2 dny jsme vůbec nevěděli, že tam nějaký vlak jezdí. K nám když přijde někdo na návštěvu, musíme zastavit bicí hodiny, protože mu to vadí. U nás když přestanou bít, tak se divíme, že se něco stalo, protože už jsme si na to prostě zvykli.