Co je to za vzkaz? Není v něm něco hlubšího, intelektuálně významného? A pak jsem na tento jinotaj přišel. My, co jsme před dlouhými léty prostřednictvím dálkového ovladače už od Kavčích hor ruce pryč dali, to máme učinit i peněženkou.

Vynikající doporučení, děkujeme.

Tento problém ale za nás snad vyřeší vláda, která zrušení takzvaných koncesionářských poplatků (jakési specifické daně) má nejen ve svém programu, ale i úmyslu. Tím se významně liší od té minulé, kdy slib byl jen slibem, a jeho porušení normou.

Česká televize či rozhlas zkrátka nechutná minimálně stovkám tisíc poplatníků. Je to stejné, jako kdybych musel povinně ze zákona chodit do hospody, kde je mizerná obsluha, špatně tam vaří a mají nedobré pivo.

Přímo komické jsou pak vyjádření opozičních předáků, že změnou financování veřejnoprávna ohrozíme demokracii. Pokud má České televize důvěru poloviny občanů, logicky ta druhá polovina v demokracii už asi nežije. Bez vysílání z Kavčích hor se zřejmě ztrácejí v dezinformacích a falešných zprávách.

Nechybí ani věčný argument o „ohrožení nezávislosti“ těchto médií. Primárně se domnívám, že jsou nezávislá především na pravidlech, tedy veřejnoprávních zákonech a kodexech. Preferují politiky nynější sněmovní opozice, včetně jejich „expertů“. To jsou fakta, která například na základě oficiálních údajů Českého rozhlasu zveřejnil jeho bývalý radní Tomáš Kňourek. Vyplynulo z nich, že do publicistických pořadů byli politici současné opozice dlouhodobě zváni přibližně třikrát více než jejich oponenti. „A jede se v klidu dál“ konstatuje Petr Lachnit.

Alfou a omegou kvality obsahu vysílání České televize a Českého rozhlasu ale není nezávislost, nýbrž nestrannost, vyváženost a objektivita. Nezávislost může být pouze předpokladem pro jejich dodržování.

O demokracii a nezávislost opozici samozřejmě nejde. Současný stav veřejnoprávní ekonomické neprůhlednosti a nakloněné roviny v jejich prospěch jim zkrátka vyhovuje. A to je podstata této hry.

Psali jsme:

Lachnit (ANO): Naštvaní lidé víc klikají aneb Jak si hrát s realitou

Lachnit (ANO): Jaro, řeka, slunce a medvědí česnek. Skvělá inspirace

Lachnit (ANO): Revoluce, které nic nechtěly aneb Anatomie postpolitické prázdnoty

Lachnit (ANO): Dá se svět řídit bez politiky?