Děkuji. Můj pohled tady na tu věc. Těch 20 minut, jak jste vám opět omezili naše právo vystupovat, tak jestli chcete prostě vznést nějaké argumenty, vidíte, že tady mohl asi sedm nebo osm materiálů, které jsem si připravil, tak to opravdu nejde. Nejde to zvládnout v těch 20 minutách. Já nejsem žádný Fidel Castro ani Gándhí, prostě nechtěl jsem tady hovořit osm nebo deset hodin, ale prostě kdybyste nás neomezili v tom našem právu a nesnížili nám to na těch dvakrát 10 minut, tak jsme mohli třeba více argumentů vznést, abychom vás třeba nalomili v tom, že máme také právo prostě říci si k tomu svoje.

Já už jsem včera říkal, že nejsem právník, já na to pohlížím z takového toho spíš praktického úhlu pohledu, že jsem měl určité zkušenosti na ambasádách či zastupitelských úřadech se věnovat určité oblasti, která se týká částečně i voleb a částečně třeba kontroly dokladů. Takže prostě potom i budu svoje další faktické poznámky tím dalším vystoupením, protože máme tady ještě 64 kolegů, kteří budou také vznášet svoje argumenty, budu vystupovat.

Já bych se na to chtěl podívat například z pohledu, na který zatím se nikdo příliš nepodíval, jaký je vlastně postoj české veřejnosti tady k tomu distančnímu hlasování či korespondenční volbě, nejenom tedy z pohledu těch našich zahraničních Čechů, ale prostě, jak se na to dívá česká společnost. Z různých diplomových jaksi studií a dalších věcí diplomek v této věci tak vyplývá, že možnost volby v zahraničí co nejvíce usnadnit si přeje přibližně 34 % českých občanů. Nechat to, jak je, to znamená nechat ten stávající stav, kdy můžete volit na sto jedenácti zastupitelských úřadech či generálních konzulátech, si přeje 45 (%) lidí. A možnost, což je zajímavé, úplně ty volby v zahraničí zrušit z různého důvodu, který potom ty diplomky uvádějí v těch studiích, si přeje 21 % českých občanů.