Ono se tady poslední dobou hodně mluví o tom, jak se vlastně stalo, že začal solární boom v České republice, kdo za to může, kdo to způsobil a tak podobně. Já jsem to tehdy poměrně intenzivně sledoval, i když se přiznám, že vlastně z druhé strany barikády coby novinář.

Dal jsem si to trošku do kupy, abychom si to zrekapitulovali, protože je evidentní, že vás to zajímá, takže vám to zkusím trošku přiblížit i z toho důvodu, že už skoro každý zapomněl, jak strašně jednoduché to vlastně tenkrát bylo, jak velice jednoduše se stalo, že dneska platíme za každou megawatthodinu poplatek na obnovitelné zdroje ve výši 495 korun a navíc ještě státní rozpočet doplácí přes 15 mld. korun, a to prosím každý rok po dobu dvaceti let. To znamená, že výsledný účet je 1 bil. korun, tedy tisíc miliard. Pojďme si říct, jak se to stalo, abychom už stejné chyby neopakovali.

Na začátku stál zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, na který dneska všichni nebo téměř většina svaluje vinu. On tento zákon byl sice poměrně nekvalitní, ale svoji vinu na solárním boomu nese i minulé vedení Energetického regulačního úřadu, kvůli kterému ovšem nikdo žádnou dozorčí radu tenkrát zřizovat nechtěl. Nezávislý audit od společnosti BDO, který si můžete přečíst na stránkách regulátora a který zadala po svém nástupu předsedkyně Vitásková, došel k několika poměrně neblahým závěrům. Ten nekvalitní zákon umožnil bývalému vedení Energetického regulačního úřadu nastavovat ceny velice volně, přestože byla právě zněním zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, meziroční možnost korekce výkupních cen ze strany Energetického regulačního úřadu omezena, nastavil regulátor způsob výpočtu podpory výkupních cen dokonce nad rámec toho, co chtěl zákon. Energetický regulační úřad tím zřejmě vysoce negativně omezil konečnou výši výkupních cen elektřiny z fotovoltaických elektráren, ale nikdo ho nekontroloval a nikdo tehdy nekřičel na poplach.

Mezi další pochybení Energetického regulačního úřadu patří způsob, jakým uplatňoval svoji pravomoc vydávat vyhlášky. Podle § 4 vyhlášky 475/2005 Sb., kterou se vlastně stanovovala cena na základě zákona o podpoře obnovitelných zdrojů, měly být výkupní ceny nastaveny tak, aby investoři dosáhli nezáporné velikosti čisté současné hodnoty toku hotovosti po zdanění za celou dobu životnosti výroben elektřiny při využití diskontní míry ve výši průměrného váženého nákladu kapitálu. Z důvodu aplikace této metody výpočtu bylo místo zákonem požadovaných 15 let doby návratnosti dosahováno doby návratnosti na úrovni 11 až 12 let.