Jiří Seifert je jedním z nejvýznamnějších českých sochařů a medailérů minulého století. Jeho 2,5 metru vysoký sloup, též zvaný jako Mezník, se do Liberce vrátil po 56 letech, byl tu vystaven v rámci sympozia Socha a město 1969. Čas se na něm podepsal, a tak bylo dílo od února v restaurátorských rukou Vanesy Trostové.
Zároveň jsme do sochy vložili zapečetěné vzkazy autorovi i budoucím generacím. Jedno z poselství připojil také náměstek primátora města pro kulturu, školství a cestovní ruch Ivan Langr, viz níže. Umístění sochy před radnicí vnímá město Liberec jako poctu autorovi.
„Osudy sochaře a jeho ženy Hany, bývalé ředitelky Oblastní galerie Liberec, bezprostředně souvisí se srpnovou okupací 1968. Proto jsme slavnostní odhalení uměleckého díla naplánovali právě na 21. srpen ráno," říká náměstek Ivan Langr.
Jiří a Hana Seifertovi patřili mezi aktivní organizátory tehdejší liberecké kulturní scény. Po osobním angažmá proti srpnové okupaci a poté, co v následujícím roce na místní výstavě Socha a město instaloval Kalvárii a Morový sloup, ztratil Jiří Seifert nadlouho možnost vystavovat.
Sochu má Liberec zapůjčenu na 20 let z Galerie výtvarného umění Cheb. V budoucnu bude dílo přemístěno na náměstí Českých bratří v Liberci.
Poselství Ivana Langra - Chvála umění!
Máte se koncem léta roku 2025 lépe než koncem léta roku 2021?Anketa
Umění je věčné, chtělo by se říci, protože je součástí lidské identity prakticky od nepaměti. Už do životů našich praotců – sběračů a lovců před tisíci lety totiž přirozeně pronikly třeba jeskynní malby, drobné kostěné sošky, šperky či hudba a popěvky všeho druhu, které sloužily jako doprovod nejrůznějších rituálů i pro okrasu těla a ducha. Stejně staré je ale i ničení umění člověkem.
Jak je lidská historie sledem po sobě nastupujících kultur a generací, je také smutnou i bizarní kronikou vědomé destrukce krásna z pohnutek politických či náboženských. Někdy ovšem i bezdůvodných a o to víc fundamentálních. Jednotlivci i skupiny; zfanatizované davy i racionálně myslící jedinci, ti všichni drancovali a ničili ve jménu svého pokřiveného pohledu na fungování společnosti. Mnohá díla tak z kolektivní lidské paměti už nenávratně zmizela, další mizí právě teď a nadále bohužel i budou.
O to více si vážím těch, kteří k umění přistupují ze zcela opačné perspektivy. Zachovávají výtvarná díla svých předků pro další generace, předávají knihovny plné písemností svým dětem, nebo je třeba učí lidovým písním, aby neupadly v zapomnění. Tak je to i s tímto morovým sloupem Jiřího Seiferta, jehož zrestaurování jsme v roce 2025 přijali jako svou povinnost.
Poselství morových sloupů, vždy směřované k metafyzickým bytostem přesahujícím lidské chápání i objektivní poznání, bývalo buď děkovné za ochráněné životy i majetky, nebo naopak prosebné, tedy myšlené jako přímluva za pokojnou budoucnost. Kéž je tomu tak i se sloupem Seifertovým!
S úctou a pozdravy Vám všem
Ivan Langr
P. S. Pevně věřím, že pokud čtete tyto řádky, děje se tak z příčin vysloveně příznivých.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
