Zrekapitulujme si tedy v kostce dění posledních dnů. ANO jedná s ČSSD o společné vládě s podporou komunistů. Nakonec se nedohodnou, přičemž obě strany označují jako viníka této situace toho druhého. Není daleko k výrazům jako jsou podrazáci, křiváci. Jednání jsou „definitivně“ ukončena a ČSSD ještě týž den odchází do opozice.

Premiér, pardon, plným titulem, premiér v demisi, odjíždí do Lán k nejvyššímu vykladači všeho dění. Odtud se vrací se spásnou myšlenkou – vláda bezprogramového hnutí ANO podpořená SPD a KSČM. Tomio Okamura tvrdí, že už jsou jen půlhodiny jednání od nové vlády a třese se jako malý pes na nějaké křeslo. Protože programový průnik obou stran je více než 90 %, a to v situaci, kdy se jedná o nové společné vládě. Ale tato dobrá nálada mu vydrží jen několik hodin. ANO opět otáčí a vrací se zpět k jednání s tolik opovrhovanou ČSSD, neboť část poslanců ANO by, dle jejich vyjádření, podporu SPD neskousla. O KSČM však nemluví nikdo z nich. Taky zvláštní. Že by evropské dotace byly v ohrožení? V EU komunisté nikomu nevadí, neboť půlka vedení EU je stejně tak nějak komunistická. A Okamura pění. Ještě ten večer je totiž připraveno v psychopatické televizi Barrandov setkání „vítězů“ a nových spojenců T. Okamury a R. Vondráčka. Ale v této době už není našinec našincem, ale cizincem. A Tomio Okamura se do Vondráčka pouští hlava nehlava. Říká, že s takovouto stranou by do vlády stejně nešel a okamžitě odchází do opozice.