Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s odůvodněním svých tří pozměňovacích návrhů, které se týkají jednoho tématu. Nejsem vzděláním ekonom a nebudu se příliš zabývat ekonomickými otázkami, týkajícími se daňové kvóty, popřípadě věcmi týkajícími se daňové zátěže obyvatel. Ale dovolím si vás upozornit na problém možná ryze technický. Tím se omlouvám všem ostatním, kteří ty technické problémy až tak dalece nevnímají, ale ono to částečně souvisí s tímto materiálem, který dneska projednáváme.
Hospodářský výbor ve svém jednání, když navrhoval a připravoval podklady týkající se daňové zátěže, která se týká průmyslu, navrhl určité opatření, které mělo pomoci - zdůrazňuji pomoci - v komoditě, která je řekněme méně vnímána oproti palivům, oproti energetice jako jaderné, a to se týká tepla. Teplo můžeme charakterizovat jako třísložkové.
První složka je teplo, které je nadbytečné z technologických důvodů, to znamená při výrobě nějakého produktu vám vzniká teplo a vy to teplo musíte spotřebovat, vypustit, popřípadě nějak využít. Samozřejmě to teplo je nějaká energie, to znamená, je to nějaká hodnota.
Druhý případ tepla jsou klasické energetické podniky, které vyrábějí elektrickou energii. A je jedno, jestli používají jako palivo uhlí, plyn, ropné produkty, nebo i jadernou energii. A ty to teplo mají jako odpadové teplo, prosím s uvozovkami odpadové teplo, protože je pro ně docela velkým problémem to teplo zpracovávat. Po výrobě elektrické energie to teplo, potažmo teplota páry klesá v generátorech a je většinou chlazeno, proto taky vnímáme u elektráren mnohdy vysoký komín, pokud je to klasická elektrárna, popřípadě chladicí věže, ty už mají všechny elektrárny, protože samozřejmě tu vodu z té páry budou muset někde chladit. Čili to je teplo, které uniká do ovzduší a ta energie toho tepla je bezúčelně zlikvidována.
A potom samozřejmě je to klasické teplo, které asi všichni známe, to znamená, máme nějaký kotel, kde přikládáme, abychom měli v zimě teplo a nezmrzli jsme. To jsou tři typy tepla, které spotřebováváme a využíváme.
Rád bych se zaměřil na první dva, o kterých jsem hovořil, z pohledu využití. Když se technicky zabýváte využitím tepla, tak zjistíte, že ideální by bylo to teplo nějak spotřebovat ve prospěch občanů. V té filozofii se přišlo s takzvaným terminusem technikusem centrální zásobování teplem. Ve své době byly velké podniky plánovaným hospodářstvím nuceny využívat a nuceny na tyto své zdroje tepla napojovat obyvatele, aby samozřejmě ta výsledná cena tepla pro občany byla co nejnižší. To se dělo samozřejmě jak u výrobních podniků, tak u podniků vyrábějících elektrickou energii. A dodnes jsou velké oblasti - a teď hovořím o svém kraji, Moravskoslezském kraji - všechna velká města, která měla nějaký průmyslový podnik, a věřte mi, je jich tam velice hodně, napojena z větší části právě na centrální zásobování teplem. Toto teplo je vedeno mnohdy na velké vzdálenosti a mnohdy nevyhovujícími styly dopravy, to znamená potrubím, které má též své stáří a potřebovalo by výměnu. Ale přesto je to možná nejefektivnější, ale určitě nejekologičtější výroba tepla, protože tyto teplárny, které dodávají to teplo, potažmo výrobní podniky musejí splňovat docela přísné ekologické limity.
V současné době se tato myšlenka, která historicky byla zcela běžná, znovu oprašuje a jsou plány na napojování na dálkový rozvod tepla velkých měst. Teď hovořím o jaderné energetice a plány napojení nejbližších velkých měst v dosahu až dokonce 50 - 70 kilometrů, které by mohly toto odpadní teplo - zase s velkými uvozovkami - odpadní teplo při výrobě elektrické energie využívat k topení občanů a úspoře klasických fosilních paliv, která se k topení používají.
Samozřejmě konkurenceschopnost takto vyráběného tepla je vícesložkový problém. Ten problém není jen v palivu, které spotřebováváte, ale také samozřejmě v nákladovosti distribuce, v nákladovosti výroby a v nákladovosti zatížení těchto firem, podniků novými způsoby eliminace buď fosilních paliv, popřípadě eliminace ekologických problémů způsobovaných těmito výrobci, a to v dnešní době hlavně emisními povolenkami, o kterých jistě víte, že je docela výrazně zdražují, ale samozřejmě také vstupními surovinami a dalšími daňovými povinnostmi, které tyto podniky mají.
Tady mířím zrovna třeba na povinnosti podniků mít odfiltrování a podobné záležitosti, které zase klasické samosprávy ve svém okolí, jako jsou krajské úřady, ukládají velkým podnikům, aby odsiřovaly, aby odprašovaly, aby umísťovaly filtry na tyto velké zdroje tepla, a díky tomu dosahovaly vysokých ekonomických, ale hlavně ekologických standardů, které je potřeba.
S tím souvisí samozřejmě i problematika ceny tohoto tepla v porovnání s tím, co jsme schopni v dnešní moderní době technologií dosáhnout při individuálním zpracování nebo výrobě tepla v domácnosti. Tady chci upozornit na problematiku a odhlédnu od osobních kotelen nebo od kotlů, které máme každý, kdo vlastníte rodinný domek, popř. topíte si buď klasickými palivy, nebo plynem, nebo elektřinou doma. Toto je problematika sama o sobě a samozřejmě každý si uvědomuje, že stát, ani velké podniky nejsou schopny zabezpečit individuální dopravu tepla na větší vzdálenosti pro individuální vlastníky, a tam je zcela na místě, aby stát pomohl v rámci ekologizace těchto kotlů, a všichni víme kotlíkové dotace, všichni víme také z druhé strany ten problém trošku pejorativně nazvaný ostravskými raketami, kdy v těchto kotlících občané pálili kdeco a samozřejmě to velice znečišťovalo ovzduší. To již dneska snad je už dávno minulostí, když přijdete do obce, malé obce a octnete se v mlze způsobené spalinami, které tlak vzduchu stlačuje dolů, a cítíte, co všechno jsou občané schopni v kotlích spálit.
Mířím teď k té skupině lidí, kteří samozřejmě mohou využívat dotace a můžou využívat schopnost moderních technologií, pořídit si takovýto individuální kotel a připojit se jakoby v širším měřítku. Teď hovořím o většinou společenstvích vlastníků, popř. bytových družstvech, které si udělají vlastní kotelnu. Pokud je to takováto kotelna, která je postavena v lokalitách, kde prostě není možnost využívat jiné zdroje tepla a není možno je, jak se říká, připojit na větší zdroj, tak samozřejmě je to zcela oprávněná funkce, protože teplo musí být. Ale bavím se o těch možnostech, které dneska skýtá většina českých měst, zdůrazňuji většina českých měst a velkých obcí, které jsou napojeny na centrální zdroj tepla. Většina obcí si tyto centrální zdroje tepla spravuje sama a tady jistě, kolegyně a kolegové, mi dáte za pravdu, že znáte ze svého okolí mnoho měst, které mají vlastní zdroj tepla a efektivně ho využívají, popř. části toho zdroje tepla nechali zainvestovat nějakého jiného vlastníka, ale většinově vlastní zase ty rozvodné části tohoto zdroje tepla, aby participovali a podíleli se na těch dodávkách tepla, ale samozřejmě jsou také přímá napojení výrobních podniků, což je třeba zrovna případ mého zásobovatele tepla, které je dodáváno z výrobního podniku jako ztrátové teplo, a je vytápěn a on to ještě dodává občanům.
Toto zásobování teplem má určitou efektivitu a samozřejmě můžeme si myslet o těch, kteří nám to teplo dodávají, jak to efektivně spravují a kolik přeplácejí a kolik mají různých jiných výdajů, které nám započítávají do tepla, a jaké ztráty jsou způsobeny dopravou, přesto je to jeden z nejefektivnějších zdrojů tepla oproti zdrojům, které jsme schopni efektivně dát. Bohužel poslední roky, není to otázka minulého roku, je to opravdu otázka posledních let, jsme svědky toho, že jsou oslovována takováto společenství vlastníků popř. družstva, aby se začala odpojovat od centrálního zásobování teplem. Toto samozřejmě v odůvodněných případech určitě možné je a bránit lidem jít za možností efektivněji a řekneme i levněji pořídit teplo do svých domovů, je jistě problém. Ale zde stojí samozřejmě také společenský zájem. Není to jenom ten individuální zájem uspořit možná tady tisíc korun, možná dva tisíce korun ročně, možná někde víc, ale také někde méně, ale z druhé strany také ta snaha o ekologizaci a zkvalitnění životního prostředí, protože i ty menší kotelny, byť třeba zásobované plynem, což dneska je považováno, byť je to fosilní palivo, svým způsobem je považováno za ekologičtější topení než uhlí, a určitě je, a tak výška komínů, které tyto zdroje mají, je obvykle výškou budovy, u které stojí, a bavíme se o výškách kolem 12-15 metrů oproti třeba komínům, které dosahují podstatně větší výšky a v případě inverzí ve městech jsou nad tou inverzní vrstvou, kdežto právě tato topeniště a domácí kotelny, které jsou níž v té výšce komínů, se podílí částečně i na té inverzi v těchto městech. To je jeden, ten ekologický problém, který v této věci chci nadnést, že to problémem je.
Druhá věc je samozřejmě, že efektivita centrálního zásobování teplem také souvisí s počtem odběratelů, které tyto zdroje mají. Vůbec nechci polemizovat, říkám, s těmi provozovateli, ale bavíme se teď o tom celospolečenském zájmu, který tady dle mého názoru všichni chápeme, že je. A teď když si představíte, že máte proti sobě člověka a firmu, která vám obchází nájemníky a říká, tady zaplatíte určitou sumu peněz, my vám tady postavíme kotelnu, ta kotelna pojede na plyn, vy si podáte pouze žádost na odpojení od centrálního zdroje tepla a budete každý rok šetřit. A teď ty modely financování: my vám dáme slevu a v té ceně, když budete platit stejně, jak doposud, to zaplatíte za tolik. Toto všechno jsou obchodní metody přesvědčování těch lidí, ve výsledku pouze a jedině opřeno o to, vy uspoříte oproti těm, kteří vám teď dodávají to teplo, budete mít levnější ceny a budete mít výhody. Chápu ty lidi a zcela jasně vnímám z jejich debat, které kolem toho vedu, že mají pravdu. Ano, my chceme levnější teplo. My tím i svým způsobem tlačíme na dodavatele tepla, toho původního, aby se zamyslel nad efektivitou, aby mu lidé neodcházeli.
Z druhé strany ale jsou tito odběratelé podporováni i dotacemi. A tady je už ten problém, ke kterému mířím a o kterém se budeme bavit v rámci tohoto zákona, který projednáváme, a o nastavení úrovně těch dotací nebo možností zvýhodnění, které tyto zdroje tepla v domácích, v domovních kotelnách - ne v domácích, v domovních, bavím se o množném čísle odběratelů - v těch domovních kotelnách pobírají, vůči těm, kteří dneska představují tu páteř dodávek tepla, a to jsou ty kotelny, velké zdroje tepla, které dodávají do většiny domácností v tom centrálním zásobování teplem tepelnou energii. Tito jsou, jelikož ty zdroje tepla jsou obvykle nad 25 megawatt, postiženi emisními povolenkami, o kterých jsem již mluvil, ale také samozřejmě daňově znevýhodněni vůči tady těmto domácím kotelnám.
Proto jsme se jako Komunistická strana Čech a Moravy postavili pro to, že by měly zůstat zachovány, pro ty občany, kteří tuto možnost mají a kteří ji využívají, možnosti určitého zvýhodnění, že přešli na plyn, ale je pro nás docela problémem, za prvé, spekulace s cenou tohoto tepla a signály, které máme, se objevují, že mnozí, kteří ne jenom využívají to teplo pro svou vlastní spotřebu, ale i s ním obchodují, což je také docela zajímavost, protože zásobují nejenom sebe, své rodiny, ale to teplo dodávají jiným odběratelům, anebo reagují v určitém stylu tím, že prostě ano, my sice máme takovouto kotelnu, ale ona není naše, my jsme ji prodali někomu, kdo ji provozuje, a vlastně jsme ve stejné roli, akorát v jiném rozměru se stávajícími kotelnami. Využívají tuto výhodu. Toto považujeme za určitý problém, a proto když chceme zachovat - chceme zachovat to neplacení ekologické daně pro tyto kotelny, přesto bychom chtěli zabránit těm spekulativním přeprodáváním této energie, jinými slovy, aby na těch lidech, na těch nájemnících někdo nemohl dále vydělávat a znevýhodňoval to centrální zásobování teplem, protože když se podíváme na čísla, tak je přibližně 400 tis. odběratelů, těch domovních kotelen, oproti 1,6 nebo 1,7 mil. obyvatel, domácností zásobovaných centrálním zdrojem tepla, jsou přesně ta čísla která říkají o tom, jak posuzujeme efektivitu a jak posuzujeme dopad na občany naší republiky.
Mé tři pozměňovací návrhy právě míří k tomu jednomu tématu, a to jest téma té ekologické daně za plyn. V prvním pozměňovacím návrhu, ke kterému se v podrobném čtení přihlásím, navrhuji, aby... s dovolením si to nalistuji..., aby ta ekologická daň, to osvobození od ekologické daně platilo pouze na stávající. Ti, kteří již podstoupili to martyrium, kteří absolvovali nějaké kroky a realizovali, protože to cítili jako potřebu. Ano, máme to.
Těžko je asi donutíme, aby se zpátky připojovali nebo řešili, takže tady ano, určitě by měla být zachována určitá možnost to využít. Ale čemu bych osobně brojil je, aby se ta šíře té nabídky rozšiřovala, jinými slovy, aby se nám čím dál více lidí odpojovalo od centrálního zdroje tepla.
Druhý pozměňovací návrh míří proti těm spekulacím s tímto teplem, které je zvýhodněno. A tady bychom mířili, ať ta výhoda míří na nepláce DPH, protože to jsou přece ti nájemníci, kteří tam bydlí, a to nejsou plátci DPH. Čili aby byla zachována tato výjimka pouze na neplátce DPH, a tím by se velice rychle rozlišili ti, kteří jsou obyvatelé, to znamená ti, kteří mají tu domovní kotelnu jako nájemníci, oproti těm, kteří toto využívají ze spekulativních důvodů.
A třetí možnost ke stejnému tématu je odložení platnosti tady tohoto návrhu. K tomu nepřipadám až tak dalece jakoby důraz, protože to pouze odkládá ten problém, který tady máme. Ale myslím si, že stojí za úvahy - a všechny ty tři návrhy míří k tomu jednomu, aby se rozpočtový výbor ve druhém čtení na to podíval a zvážil i tu druhou stránku té věci, že opravdu tady nám vůči tomu, že my jako poslanci chceme pomoci lidem a umožnit jim využívat levněji energii, na té naší úvaze spekulují, snaží se znevýhodňovat jeden zdroj tepla vůči druhému a ještě na tom vydělat. Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
