Já si myslím, že situací na Ukrajině se budeme zabývat na tomto ctěném plénu ještě mnohokrát, protože ta situace tam opravdu není dobrá. Já si dovolím možná jenom vidět tu jiskřičku naděje, která je, že minské dohody, ač jsou porušovány z obou dvou stran, zatím ještě platí a ty boje utichly, lidé už tak masivně neumírají na obou stranách a snad - zaklepu zde na dřevo - již nebudou umírat nevinní lidé tohoto konfliktu.

Vrátím se tedy spíše k tomu cíli asociační dohody, která je před námi a měla by být projednávána. Evropská unie vyzývá státy, se kterými chce spolupracovat, aby přijaly určité standardy a určité podmínky, které jsou zcela běžné v Evropě, aby ve výsledku možná za dvacet třicet let byla země, se kterou takhle Evropská unie jedná, schopná a ochotná přistoupit k Evropskému společenství a stát se rovnoprávným a platným členem Evropské unie.

Bohužel situace na Ukrajině, a teď odhlédnu od veškeré politické situace na Ukrajině, je velice složitá, zvláště z ekonomického pohledu a rozložení ekonomických sil na Ukrajině. Analýza toho, kdo dnes vlastně ovládá ekonomiku Ukrajiny, popřípadě jak je Ukrajina složena v rámci národnostní, je věc, která bude vyžadovat docela podrobnou rozpravu v této oblasti. Nebudu připomínat vlastnické vztahy. Nebudu připomínat boj o ropu, o plyn, o tyto záležitosti, ocelářský průmysl, jaderný průmysl. Tady nesmíme zapomínat, že Ukrajina je neustále jaderná mocnost, byť nemá na svém území jaderné zbraně, je schopna je bez problému vyrobit a je schopna je bez problému dle mého názoru velice rychle mít.