Obnovit či ne? Jedná se více o vynikající umělecké dílo své doby či naopak o symbol protireformace? Jaký význam vlastně mělo pustošivé působení švédské armády na Malé Straně v závěru vysilující třicetileté války? Odpovědi na tyto otázky nejsou jednoznačné. Ale jejich obsah jednoznačný závěr nesporně umožňuje.

Bělohorská katastrofa znamenala zánik pluralitní křesťanské české předbělohorské společnosti. Rudolfinský majestát z r. 1609, opomíjená velká česká listina svobod, prolamující dobovou zásadu „čí je vláda, toho je i náboženství“ tuto skutečnost symbolizuje i dnes dobovým křížným nůžkovým průstřihem pobělohorské protireformační komise. Pražská defenestrace 23. května 1618, domluvená den předtím v prostorách paláce Smiřických na Malostranském náměstí (dnes součásti komplexu budov Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) zahájila tzv. českou válku, úvodní konflikt pustošivé evropské třicetileté války; ta skončila evangelickou vojenskou fušeřinou, která do dějin právem vešla jako bělohorská katastrofa. 8. listopadu 1620 se na prostranstvích obory Hvězda rozhodlo během necelých dvou hodin o české budoucnosti na příštích takřka 300 let. 

Tolerantní předbělohorský český katolicismus, respektující závěry náboženského občanského smíru z let 1483-1485, které byly faktickým prosazením někdejší poděbradovské představy království dvojího lidu, nahradil jednosměrný fanatický kurs katolické protireformace, symbolizovaný neblaze proslulými jezuity a neméně pravověrným císařem Ferdinandem II. Evangeličtí přeběhlíci, zejména pověstný Albrecht z Valdštejna, se stali součástí jádra tzv. de Witteho konsorcia, které ovládnutím ražby české mince, jemuž předcházelo stahování hodnotně stříbrné české předbělohorské měny, vyvolalo hospodářskou katastrofu. Její první projevy se prolnuly s vynuceným odchodem pobělohorských exulantů šlechtických, měšťanských i poddanských, s mimořádnými proměnami v majetkové struktuře, utužením poddanské závislosti, s prvními vlnami pálení českých knih a válečnou vřavou, která naše území zasáhla hned několikrát. (Předbělohorská česká část zemí Koruny české byla z 90% nekatolickou).